Téma dětství se vynořuje, když potřebujeme zjistit, kým doopravdy jsme.
O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Prázdnota, pocity smutku, znecitlivění, odpojení. Jak vznikají a jak je překonat?
Terapeutka pro mě byla nejbližší člověk. Ničilo mě dívat se na její polonahé fotky na internetu.
Pronásledují mě zlé myšlenky. Buší mi srdce a uvnitř se celá třesu. Co mám dělat?
Terapie mi hodně pomohla, přesto se depresivní pocity vrací. Léky ale nechci.
Syn denně vyžaduje ujišťování, že bude všechno v pořádku. Pořád se něčeho bojí.
Narážím opakovaně na špatné terapeuty, nebo mi to říká něco o mně?
Nevím, co je příčinou mých úzkostných stavů. Jakou mám potom šanci na zlepšení?
Z dětství si nesu nálož problémů. Chci to překonat, chodím na terapii, ale jako máma stále selhávám.
Někdy léčí obyčejná pravda. Podívat se upřímně a bez obviňování na svůj život, to chce velkou odvahu.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.