Porod dcery skončil císařským řezem a já cítím, že jsem selhala jako žena.
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Těhotenství jsme neplánovali, s partnerem jsme velmi krátce. Jak se rozhodnout?
S malými dětmi je toho někdy prostě moc. Ale když si říkám o pomoc, připadám si neschopná.
Moje matka se mnou soupeří o pozornost mého malého syna. Co s tím můžu dělat?
Jak se smířit s tím, že mi nejspíš nikdy nikdo neřekne mami?
Snažím se dělat všechno nejlépe a už jsem z toho vyčerpaná.
To, čím teď žiju, nikoho moc nezajímá. Kamarádi odpadli a já jsem v izolaci.
Syn se budí každou hodinu a pláče. Jsem nevyspalá a mrzutá na děti i manžela.
V Praze jsem měla dobrou práci, svoje zájmy. Teď je největší odvaz dumání nad tím, jestli o víkendu pojedeme k tchýni.
Od jejího narození mám pocit, že je mezi námi nějaká propast. Mateřská láska se nedostavila.
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit, jak přistupovat ke své současné situaci a nepodl…
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.