Přestávám partnerovi rozumět, nesdílím jeho sen o životě v zahraničí. Je to sobecké?
Nemoc ho pomalu mění. Stydím se, že ho nedokážu přijmout takového, jaký teď je.
Přestěhovala jsem se k partnerovi. Tvrdil, že uvítá změny, teď se jim ale brání. Necítím se tu doma.
O problémech vždycky musím začít já, a pak jsem ta špatná.
S malými dětmi je toho někdy prostě moc. Ale když si říkám o pomoc, připadám si neschopná.
Chybí mi sex a intimita. Partner nechápe, v čem je problém – jemu nic neschází.
Jak se smířit s tím, že mi nejspíš nikdy nikdo neřekne mami?
Našla jsem lásku, čekáme rodinu. Partnerova bývalá manželka se s tím nehodlá smířit.
Moc mi záleží na tom, aby mé setkání s jeho dcerou proběhlo dobře.
Odmítl mou nabídku sblížení, pak se ho ale dotklo, že jsem se odmlčela. Nerozumím jeho chování.
Rádi bychom náš vztah posunuli dál, ale moje tělo se brání fyzickému sblížení.
Neumím se seznamovat, mužům nevěřím. Bojím se, že budu sama.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.