O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Prázdnota, pocity smutku, znecitlivění, odpojení. Jak vznikají a jak je překonat?
Terapeutka pro mě byla nejbližší člověk. Ničilo mě dívat se na její polonahé fotky na internetu.
Pronásledují mě zlé myšlenky. Buší mi srdce a uvnitř se celá třesu. Co mám dělat?
Terapie mi hodně pomohla, přesto se depresivní pocity vrací. Léky ale nechci.
Syn denně vyžaduje ujišťování, že bude všechno v pořádku. Pořád se něčeho bojí.
Narážím opakovaně na špatné terapeuty, nebo mi to říká něco o mně?
Nevím, co je příčinou mých úzkostných stavů. Jakou mám potom šanci na zlepšení?
Z dětství si nesu nálož problémů. Chci to překonat, chodím na terapii, ale jako máma stále selhávám.
Někdy léčí obyčejná pravda. Podívat se upřímně a bez obviňování na svůj život, to chce velkou odvahu.
Při hledání optimálního středu musíme často nejprve projít opačným extrémem. Vyjádřit své emoce naplno.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.