Ilustrace: Jan Gemrot, www.jangemrot.com

Proč nás bolí hlava?

Jsou dva druhy bolesti hlavy. Jak souvisí s psychikou a proč si s nimi lékaři nevědí rady?

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl

12. 4. 2017

Co způsobuje Evropě ztráty miliard EUR ročně? Mezi stovkami různých odpovědí figuruje i na první pohled docela nenápadná obtíž: bolest hlavy. Zdá se být výlučně lidským specifikem – a o to víc se vyřádí právě na lidech. Postihuje desítky procent z nás, a víme toho o ní docela málo. Hlava by nás totiž vůbec bolet neměla, protože v mozku chybí nociceptory, detektory bolesti.

Bolest hlavy při nachlazení lze vysvětlit docela jednoduše: zvýšená teplota vyvolaná reakcí na infekci způsobí dilataci cév v hlavě. Jejich rozšíření – často společně se zánětem dutin – drobně zvýší nitrolebeční tlak. A tlak bolí. Z podobně zřejmých důvodů hlava bolí i u řady závažných úrazů a onemocnění, třeba v důsledku nádoru nebo zánětu v mozku.

Asi polovinu populace ale někdy v průběhu života postihne bolest hlavy bez podobně zjevné příčiny. Atlas bolesti hlavy, který publikovala Světová zdravotnická organizace, se zabývá právě primárními bolestmi hlavy. Ty jsou typicky chronické, člověka postihují do určité míry na základě genetických predispozic – a na rozdíl od těch sekundárních nejsou bezprostředně nebezpečné.

Umíme je mírnit a do jisté míry jim i předcházet, ale spolehlivý lék na ně neznáme. Jejich mechanismus je daleko složitější. Víme, že existují dva různé druhy hlavobolu: migréna a takzvaná tenzní bolest. Jakkoli je vědcům po dekády zřejmé, že mají různý původ, pořád přesně nevíme, co za nimi stojí.

Tenzní bolest

Navzdory názvu, který odkazuje k napětí šíjových svalů, není přesně jasné, do jaké míry je tato bolest způsobená skutečně ztuhlými svaly. Je bolest popisována jako tupá, nebo naopak ostrá, bodavá, píchavá, pálivá? Zatímco první typ obvykle pochází přímo ze svalu, útrob nebo nervového vlákna, druhý bývá projevem povrchového poranění. Typicky „tupá“ tenzní bolest hlavy by proto mohla pocházet právě ze svalů – anebo odjinud „zevnitř“. Právě na zatuhlost krčních svalů si pacienti s tenzní bolestí hlavy navíc často stěžují.

Pokud by se příčina nacházela právě tady, měla by docela jistě pomáhat fyzioterapie – což potvrdil například výzkum z roku 2004: během dvouměsíční fyzioterapeutické péče se u průměrného pacienta snížil počet dnů v měsíci, po které ho bolí hlava, z šestnácti na dvanáct. Autoři pokoušející se ve stejném roce shrnout veškeré výzkumy na toto téma ale svou přehledovou studii uzavřeli s tím, že kvůli špatné kvalitě výzkumů a nesourodosti pacientů není možné dojít k jednoznačnému závěru, jestli fyzioterapie skutečně funguje – což hypotézu o svalové bolesti přenesené do hlavy příliš nepodporuje.

Hypotetický mechanismus bolesti by mohl působit třeba tak, že psychická nepohoda zvýší citlivost určitých nervových center.

Na bolesti se dost možná z podstatné části podílí samotný mozek, který špatně interpretuje signály přicházející z periferních nervů. Pacienti s chronickou tenzní bolestí mívají snížený nociceptivní reflex: okamžitou reakci míšních nervů na bolest. Ten souvisí s opioidním systémem a tvorbou neurotransmiterů – což by ukazovalo na problém spíš v mozku než na periferii.

Kde přesně leží příčina, tak úplně jasné není – na rozdíl od průkazného vlivu stresu, napětí a únavy, které za tenzní bolestí stojí docela jistě.

Hypotetický mechanismus bolesti by potom mohl působit třeba tak, že psychická nepohoda zvýší citlivost určitých nervových center. Ty by potom mohly – třeba v kontextu určitých genetických predispozic – vyvolat právě tenzní typ bolesti hlavy.

Tenzní bolest pravděpodobně souvisí se sympatickým nervovým systémem – tedy hormonální reakcí na stres. Možná stačí, aby stres vyvolal jen počátek hlavobolu, který potom pokračuje v sebeposilujícím kruhu: zvyšující se bolest přirozeně vede ke svalové tenzi – a ta zase naopak k další bolesti.

23. září 2017

Nenechte sebou manipulovat (seminář Brno)

Jitka Ševčíková

Migréna

Migrénu naopak zřejmě způsobuje vyplavení některých cytokinů – signálních látek, které navázáním na příslušné receptory buněk ve tkáni vyvolají určitou činnost, třeba imunitní reakci. Cytokiny vyplavené při migréně vyvolávají zánět, který má vyčistit poškozenou nebo infikovanou tkáň a zahájit její hojení. Zároveň mohou aktivovat nociceptory, receptory pro bolest – a tím bolest vyvolat. Dávalo by smysl, kdyby cytokiny aktivovaly receptory bolesti a člověka by rozbolela hlava.

Tak jednoduché to ale není – protože v mozku žádné nociceptory nemáme! Mozek tedy sám od sebe bolet nemůže. Cytokiny a jimi vyvolané chemické změny se nejspíš přenáší – krevním řečištěm, nervy nebo obojím – dál, kde můžou bolest skutečně vyvolat.

Nejspíš ale ne samy o sobě: zásadním aspektem migrény je i alodynie, zvýšená citlivost některých neuronů, které pak reagují vyvoláním bolesti i v reakci na podněty, které běžně bolestivé nejsou. Nervové dráhy, které do mozku přenáší smyslové vjemy, v takovém případě „omylem“ podráždí i některé z neuronů, které jinak přenáší informace o bolesti. Do talamu, nervového centra zpracovávajícího signály přicházející z tkání, potom dorazí fiktivní bolestivý podnět – a ten se projeví možná právě v podobě migrény.

Mezi rizikové faktory patří například vysoká pracovní zátěž, neschopnost si odpočinout nebo nedostatek spánku.

Hlavobol u zvířat

Příliš jasno nám v tom neudělají ani výzkumy na zvířatech: bolesti hlavy jsou totiž podle některých zdrojů specificky lidské. Nebo přesněji: o jejich případné přítomnosti u zvířat neumíme rozhodnout.

V časopise Journal of Veterinary Internal Medicine vyšla případová studie pětileté kokršpanělky, která se párkrát ročně po dobu několika hodin nebo dnů schovávala a zjevně necítila dobře. Podle některých autorů právě kvůli migrénám.

Faktem ale zůstává, že dokud neznáme konkrétní mechanismy, které za bolestmi hlavy stojí, zůstává jediným spolehlivým kritériem bolest samotná – a o té nám pes nepoví.

Psychické souvislosti

Epizodám obou zmiňovaných typů hlavobolu obvykle předchází stres a psychické napětí. Mezi rizikové faktory patří například vysoká pracovní zátěž, neschopnost si odpočinout nebo nedostatek spánku. O vlivu civilizačních neduhů napovídá i větší rozšíření bolesti hlavy v rozvinutých zemích. Přirozeně dává smysl odpočívat a dlouhodobému stresu se preventivně vyhýbat, ať už člověk bolestmi trpí, nebo ne.

Bolesti hlavy se navíc podezřele často vyskytují společně s depresemi, úzkostmi nebo jinými psychickými potížemi. U častějších epizod bolesti bývá zároveň možné vysledovat případné další spouštěče, třeba hluk, alkohol, kofein nebo určité potraviny. V tom může člověku pomoci odborné vyšetření, které je navíc zásadní pro rozlišení skutečných primární bolestí hlavy od bolení jako pouhého symptomu hlubšího problému, který je třeba neodkladně řešit.

O důležitosti prevence a odborné léčby svědčí další druh hlavobolu: bolest hlavy v důsledku braní léků na bolest – a často právě na bolest hlavy. Jedná se o překvapivě častý problém, který se projevuje při dlouhodobém potírání bolesti prakticky libovolnými léky. Postihuje až 12 % populace světově – a ještě víc v rozvinutých zemích. Zarážející je i množství konzumovaných léků proti bolesti: podle skotsko-skandinávské studie si v posledních dvou týdnech vzalo analgetika 20–40 % lidí!

Jakkoli samozřejmě záleží na množství snědených pilulek, zásadní je i frekvence užívání: bolest léky vyvolají spíš při pravidelné každodenní konzumaci než při jednorázovém užívání. Typicky se proto projeví v případě „preventivního“ braní léků.

Za největší překážku v léčbě Světová zdravotnická organizace označuje neznalost na obou stranách – u lékařů i veřejnosti. Bolest hlavy není zrovna nejčastějším tématem přednášek na lékařských fakultách a stejně tak ji často podceňuje i veřejnost. Není nakažlivá, odezní sama… a nehrozí, že na ni umřete. Možností zmírnění symptomů je přitom celá řada: kromě těch farmakologických i zmíněná fyzioterapie, psychoterapie, biofeedback nebo nadějná, ale zatím plně neověřená akupunktura.

Málokdo si ale spočítá (ať už se jedná o jednotlivce, pojišťovnu nebo vládní organizaci), kolik potíží a prodlev v práci by si léčbou ušetřil. Právě potřeba zvýšení informovanosti o bolesti hlavy a nalezení politické vůle ke zlepšování zdravotní péče a výzkumu jsou hlavními závěry, ke kterým Světová zdravotnická organizace dospěla.

Otevřít diskuzi 0

Nejlépe hodnocený komentář: