Radkin Honzák: Kdybych já byl chytrej...

„Kdybych já byl chytrej, tak řeknu: Že jsem bordelář, víme už pětapadesát let. Dneska večer s tím těžko něco uděláme. Ale já nejsem…“ popisuje psychiatr Radkin Honzák začátek typické partnerské hádky. V této situaci se bohužel neumí zachovat chytře téměř nikdo z nás.

Celá přednáška: Každý den pohlazení

Co ještě mimo jiného v přednášce zaznělo:

Co je psychosociální pohlazení – pohlazení není jen dotek, ale i slova, gesta… A že s takovými pohlazeními přitéká i psychická energie. Energii nám odčerpává, když se pohlazením bráníme. Že ignorance horší než facka.
Čím bližší je nám člověk, tím cennější je jeho pohlazení. Intimita: nejsilnější pohlazení, ale i největší riziko.
Jaké jsou roviny komunikace – sociální (sdělení) a psychologická (kontext, neverbální prostředky). Psychologická rovina vždy vítězí. U poctivé komunikace obě roviny v souladu.
Transakční analýza dělí naše já na tři stránky: rodič (kárající, pečující), dospělý a dítě (hravé, vtipkující, kající se). V každém z těchto stavů funguje náš mozek jinak, jiným způsobem přijímáme a zpracováváme informace.
Když navzájem komunikují naši rodiče, probíhá jakási „výměna svatých pravd“. Úroveň dospělého je jediná, na níž lze uzavírat rozumné dohody. Na úrovni dítě – dítě probíhá komunikace ve stylu "pojďte, pane, budeme si hrát“. Problémy nastávají, když se začnou úrovně interakce křížit: například čím víc „rodič“ tlačí na pilu, tím víc „dítě“ vzdoruje. Řešení: Vědomě se přepnout na dospělou úroveň, tím probudím dospělého i ve druhém.
Další „švindl naší mysli“ způsobuje, že často navazujeme vztahy na pracovišti.
Co nám způsobují ZOŠP (zástupné opakované špatné pocity): opakovaným chováním se například zakóduje, že prožívám vztek místo úzkosti. Stává se z nás „agresor z úzkosti“.
Jaká je podstata manipulace ve vztazích: snažím se vtáhnout druhého do role „ty můžeš za to, jak já se cítím“. Vzdáváme se autenticity a odpovědnosti, je to nepoctivá komunikace a past pro oba, kterou je třeba utnout v začátku.
Ve všech švindlech je zakletý dramatický trojúhelník – spasitel, oběť a perzekutor. Do her nás nutí potřeba zvratů: když je to drama, není to nuda.
Když na konflikt nejsou lidi, vystačíme si i sami – perzekutora máme v sobě (buď dokonalý, snaž se…).
Zapomeňte na slovní spojení „Budu se snažit“ – buď to udělejte, nebo se na to vykašlete, ale nesnažte se. Snaživí jsou věčné dvojky.