„Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života,“ říká Mirka Čejková, koučka a poradkyně v oblasti komunikace. Stejně jako dalším předním odborníkům jsme se jí zeptali: Čemu musí člověk říci NE, pokud chce žít spokojený život?

Jako kouč hledám s klienty pozitivní cestu vpřed. A ta mnohdy vychází z definice toho, co už v životě nechtějí – stres, strach, nejistotu, žárlivost, málo peněz, nevyhovující práci, protivného šéfa…

Ten seznam může být nekonečný. Každý klient, každý člověk ho obohatí něčím novým, specifickým, ale jsou samozřejmě témata, která se opakují. Jedním z nich je přání: nechci zažívat zklamání, nedorozumění, nepochopení.

Na otázku redakce tedy odpovídám z perspektivy svého oboru – komunikace. Zklamání, nedorozumění, nepochopení samozřejmě má své kořeny v komunikaci, a to především v té interní, kterou vedeme  ve své hlavě, sami se sebou.  Měli bychom se učit vnímat ji a pracovat s ní.

Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou.

Jestli něčemu říct ne, pak našim předpokladům. Předpoklady k nám patří, děláme je na základě své zkušenosti, svého vnímání světa, jsou projevem naší osobnosti. Komplikují nám život, to pro čtenáře Psychologie.cz není žádná novinka. Předpokládáme, že druhý

• bude jednat jako my
• oceňuje stejné věci
• rozuměl zadání
• má stejnou zkušenost, znalost
• vyhodnocuje fakta jako my
• má odvahu
• je zodpovědný, čestný, dochvilný.

Zkrátka ať předpokládáme cokoli, bez ověření skutečného stavu, je to jen v naší hlavě a zavede nás to nejspíš k pěkně hořkému zklamání.

Mohlo by vás zajímat

Devět podob ticha

Jakou zprávu vám váš partner vysílá svým mlčením – a co mu beze slov říkáte …

Přečíst článek

Stejnou negativní službu nám prokáže očekávání. Pokud něco očekáváme, a ten druhý – partner, kolega, nadřízený, prodavač, doktor, učitel, spoluhráč – neví, co očekáváme, nemůže na to reagovat “správně”. A zklamání si tak opět způsobujeme sami.

Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života.

A třetí důrazné Ne! v komunikaci dávám interpretaci. Pokud si kdykoliv uvědomíte, že přemýšlíte, co tím druhý asi myslel, co chtěl říct, co je za tím, co to znamená, přestaňte s tím a raději se zeptejte.

Vyjasněte si situaci, řekněte: Nevím, co přesně tím myslíš. Na mě to působí, jako bys chtěl… (doplňte, jak jeho slova vnímáte). Můžeš to upřesnit? Nebo to partnerovi v diskuzi přehrajte zpátky: Řekl jsi…  Znamená to tedy, že…? Chápu to správně, že…?

Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou. A protože naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života, přimlouvám se pro začátek

• za převzetí kontroly nad předpoklady, které se nám rodí v hlavě
• nad očekáváními, se kterými do komunikace vstupujeme
• a nad interpretacemi, do kterých se pouštíme – a tak často se do nich zamotáváme.

Přeju nám všem, abychom těmto nástrahám komunikace – a díky tomu i sobě navzájem – lépe rozuměli.

Redakce děkuje za inspiraci přátelům z Galerie NE.