„Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života,“ říká Mirka Čejková, koučka a poradkyně v oblasti komunikace. Stejně jako dalším předním odborníkům jsme se jí zeptali: Čemu musí člověk říci NE, pokud chce žít spokojený život?
Jako kouč hledám s klienty pozitivní cestu vpřed. A ta mnohdy vychází z definice toho, co už v životě nechtějí – stres, strach, nejistotu, žárlivost, málo peněz, nevyhovující práci, protivného šéfa…
Ten seznam může být nekonečný. Každý klient, každý člověk ho obohatí něčím novým, specifickým, ale jsou samozřejmě témata, která se opakují. Jedním z nich je přání: nechci zažívat zklamání, nedorozumění, nepochopení.
Na otázku redakce tedy odpovídám z perspektivy svého oboru – komunikace. Zklamání, nedorozumění, nepochopení samozřejmě má své kořeny v komunikaci, a to především v té interní, kterou vedeme ve své hlavě, sami se sebou. Měli bychom se učit vnímat ji a pracovat s ní.
Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou.
Jestli něčemu říct ne, pak našim předpokladům. Předpoklady k nám patří, děláme je na základě své zkušenosti, svého vnímání světa, jsou projevem naší osobnosti. Komplikují nám život, to pro čtenáře Psychologie.cz není žádná novinka. Předpokládáme, že druhý
- bude jednat jako my
- oceňuje stejné věci
- rozuměl zadání
- má stejnou zkušenost, znalost
- vyhodnocuje fakta jako my
- má odvahu
- je zodpovědný, čestný, dochvilný.
Zkrátka ať předpokládáme cokoli, bez ověření skutečného stavu, je to jen v naší hlavě a zavede nás to nejspíš k pěkně hořkému zklamání.
Mohlo by vás zajímat
Nechám tě růst
Mýlíš se, ale já to unesu. Pomalá cesta změny může přinést víc než dokonalá argumentace.
Přečíst článekStejnou negativní službu nám prokáže očekávání. Pokud něco očekáváme, a ten druhý – partner, kolega, nadřízený, prodavač, doktor, učitel, spoluhráč – neví, co očekáváme, nemůže na to reagovat “správně”. A zklamání si tak opět způsobujeme sami.
Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života.
A třetí důrazné Ne! v komunikaci dávám interpretaci. Pokud si kdykoliv uvědomíte, že přemýšlíte, co tím druhý asi myslel, co chtěl říct, co je za tím, co to znamená, přestaňte s tím a raději se zeptejte.
Vyjasněte si situaci, řekněte: Nevím, co přesně tím myslíš. Na mě to působí, jako bys chtěl… (doplňte, jak jeho slova vnímáte). Můžeš to upřesnit? Nebo to partnerovi v diskuzi přehrajte zpátky: Řekl jsi… Znamená to tedy, že…? Chápu to správně, že…?
Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou. A protože naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života, přimlouvám se pro začátek
- za převzetí kontroly nad předpoklady, které se nám rodí v hlavě
- nad očekáváními, se kterými do komunikace vstupujeme
- a nad interpretacemi, do kterých se pouštíme – a tak často se do nich zamotáváme.
Přeju nám všem, abychom těmto nástrahám komunikace – a díky tomu i sobě navzájem – lépe rozuměli.
Redakce děkuje za inspiraci přátelům z Galerie NE.