Umělé trauma

Nikdo se sám nepřepadne, neznásilní, neokrade. Jenže trauma není přesně to, co se nám stalo, ale jakýsi otisk této události v našem mozku. Vzpomínka na danou událost a také způsob, jakým se k celé věci vztahujeme – a nemusí jít zdaleka o tak závažné události, prožitek traumatu je individuální. Časem mohou nastat posuny dobrým, ale i špatným směrem. Nejde přitom jen o to, jak my sami uvažujeme o svém prožitku, ale také o to, jak se k této události vztahují naši blízcí. V případě dětí a dospívajících je velmi důležitý postoj rodičů.