V naší kultuře přátelství považujeme za druhořadý vztah. Má se za obvyklé a normální, že přátelství ustupují do pozadí, když se v našem životě objeví partneři a později rodina. Máme co do činění s jasným žebříčkem: partnerství je víc než přátelství a míň než rodina. Tu potom stavíme na první místo a očekáváme, že takto to budou dělat i ostatní. A dělají. Jenže se nám do života postupně vkrádá nespokojenost. Cítíme, že nám něco chybí.