Když se myšlenky zacyklí v kruhu, může to člověka úplně vyřadit ze života.
Panika se vás snaží zachránit před nebezpečím, které ale vidí jenom váš vlastní mozek.
Když je situace nad naše síly, vypneme se. Ztrácíme tak kus vlastní duše.
Dala jsem se dohromady. Nastal čas získanou sebejistotu dát najevo okolí.
Dnes žiju jako kdokoli jiný, stigma duševní nemoci mě ale stále tíží.
Dnes jsem dospělá, mám podporu. Zkouším se vcítit do svého zraněného já.
Moje vnímání se v jednu chvíli odtrhlo od sdílené reality. Propukla psychická nemoc.
V terapii jsem se naučila neopouštět sama sebe. Občas se zase ocitnu na dně, umím …
Naučila jsem se zvládat svou úzkost. Pak mi došlo, že byla oprávněná.
Teprve se současným partnerem jsem se osmělil překonat svou fobii ze sexu.
Umí ubližovat a ničit, ale také má pro člověka svůj velký význam.
Čtenář/ka Psychologie.cz
Petr Kačena
Děti jsou pro okolí vděčné téma. I když žádné nemáte.
Máte špatné období? Já taky. Dalo mi jiný pohled na blížící se svátky.
K depresi jsem si přidala hraniční poruchu osobnosti. Jaké to je?
Jaké to vlastně je, milovat a být milována? Nikdy jsem to nezažila.
Svět je mnohem větší, než kam dohlédneme. Vyznat se v něm není snadné. Ale proč …
Nikdy nevíme, která část našeho příběhu bude mít ještě pokračování.
Jak žít a komunikovat s blízkými, když se zásadně rozcházíte ve svých přesvědčeních?
Je těžké vyjádřit traumatické zážitky slovy. Sdílení je ale léčivé.
Krize přicházejí hlavně v noci. Strach mě tíží, jako bych měla v žaludku kamení.