Klíč k negativním emocím

Důvodů k potlačování pocitů může být mnoho. Kdysi lidé věřili, že všechny špatné myšlenky přicházejí z pekla. Dnes často podléháme kulturně zakořeněným předsudkům typu aby byl člověk úspěšný a silný, nesmí se nechat ničím rozhodit. Roli také může hrát náš vnitřní strach, aby nás nezaplavily silné a nezvladatelné negativními impulzy.

Někdy se prostě za každou cenu chceme udržet „v pohodě“. Podobné úmysly ale paradoxně vedou k prohloubení negativních pocitů. Štěstí tkví právě v prožívání všeho, co přijde.

Pod potlačením emoce si můžeme představit různorodé situace, které běžně zažíváme.

• Znáte pocit, kdy jste smutní a víte, že to musíte pustit z hlavy?
  
• Nebo když máte strach a okolí vám přitom říká, že k tomu není důvod – tak se ho snažíte necítit?
  
• Zlobíte se na někoho, ale stydíte se za to?
  
• Cítíte se mizerně a máváte nad tím rukou, že to přece brzy přejde, o nic nejde?
  

Takové pocity jsou zcela běžné. Jedná se o naprosto přirozenou obranu organismu, díky které si udržujeme vnitřní psychickou rovnováhu. Tento mechanismus obrany se nazývá strategie emoční regulace a slouží ke zvýšení, snížení či udržení určité emoce. Každý z nás má ve svém repertoáru spoustu takových – více či méně zautomatizovaných – strategií.

Potlačovat emoce není zdravé

Některé způsoby nakládání s emocemi jsou velice efektivní a dlouhodobě prospěšné, jiné nikoli. V minulém článku jsme si například řekli o tom, jaký dopad na naše výsledné pocity může mít subjektivní hodnocení vlastního prožívání. Takové přehodnocení je jednou z forem emoční regulace, která v důsledku vede ke zvýšené emoční pohodě.

Oproti tomu strategie potlačování emocí je považována za nezdravý způsob nakládání s emocemi, zvlášť když se k němu uchylujeme velmi často. Jeho neblahý vliv potvrdily už ve 40. letech např. práce Helen Dunbar, popisující více než stovku tělesných problémů, které jsou s potlačováním emocí spojeny. Tyto závěry se pak v následujících desetiletích opakovaně potvrdily – například John Cacioppo v roce 2009 podobně identifikoval skupiny emocí vedoucích při opakovaném potlačování k zřetelným zdravotním obtížím. Často potlačované emoce vyvolávají stres, oslabují imunitní systém a mohou vést ke zdravotním problémům.

Je tedy jasné, že časté potlačení byť jen každodenních drobných zážitků může negativně ovlivňovat naše zdraví. Jedno z fyziologických vysvětlení nabízí James Gross ve své studii z roku 1997. Ta zjistila, že potlačení emoce vyžaduje dokonce vyšší fyziologickou aktivaci (čili reakci autonomního nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí) než projev této emoce. A co víc, fyziologická aktivace se nezvýší jen u osoby, která emoci potlačuje, ale také u lidí, kteří s ní právě jsou v kontaktu.

Jinými slovy: čím více se emoci bráníme, tím více ji na tělové úrovni cítíme. Potlačování negativních emocí může mít v neposlední řadě také za následek následné potlačování emocí pozitivních – a to vše nás, paradoxně, může izolovat od lidí. Nakonec již Darwin zmiňoval, že to, jak lidé vyjadřují (či nevyjadřují) emoce, výrazně ovlivňuje jejich společenské vztahy co do počtu i do kvality.

Co mi neseš za zprávu?

Naštěstí nejsme otroky vlastní mysli. S pomocí vnímavé pozornosti jsme schopni pracovat i se zautomatizovanými vzorci našeho emočního fungování. Neznamená to však, že musíme přemýšlet nad každým pocitem. Cesta je spíše v akceptaci všeho, co přijde, neboť každá emoce má svůj důvod a je v pořádku.

Je to jako s dětmi – potřebují se učit všechny své emoce přijímat a tolerovat. A to je mnohdy celoživotní cesta. V dospělosti se k tomu navíc přidává umění rozlišovat: kdy, v jaké formě a před kým můžeme své emoce projevit a kdy je na místě se ovládnout.

Pokud tedy ucítíme nepříjemnou negativní emoci, zkusme si připomenout, že nám může být prospěšná, pokud se k ní budeme chovat s úctou. Pokusme se přijmout to, jakým způsobem se v daném okamžiku cítíme, protože existuje důvod, proč tomu tak je.

Zkuste si zaznamenat myšlenky a jiné pocity, které se k emoci vážou:

• Kam je nasměrována? Kam vás vede?
  
• Co cítíte v těle?
  
• Máte tendence ji potlačit, či naopak ventilovat?
  

Berme to vše jako informace. Když je pochopíme, tak nás negativní emoce můžou vést. To neznamená, že se v daném okamžiku nebudeme cítit špatně. Smutek, strach, lítost, zlost či stud jsou nepříjemné emoční stavy.

Znamená to, že povšimnutím si našich pocitů a jejich zkoumáním můžeme najít potřebu, kterou je třeba uspokojit (například odejít z místnosti s mnoha lidmi a mít chvíli prostor sám pro sebe) – což následně nepříjemné pocity zmírní. Zároveň získáme důležitou informaci o sobě.

Pro příklad: žena zjistí, že zlost na partnera je způsobena její únavou a přetížením. Bez toho, aby si prožívaný hněv připustila (co přesně teď cítím?) a aby si dovolila se jím zabývat (proč se tak zlobím?), by k tomuto závěru nejspíš nedošla. A tak by příště, až bude znova unavená, netušila, že její podrážděnost plyne právě z únavy. Teprve pokud ví, že se v takovém rozpoložení může lehko naštvat na své okolí, může se vyvarovat zbytečných dohadů s partnerem a místo toho si jít odpočinout.

Podobné všednodenní situace se zdají zanedbatelné. V horizontu budoucnosti však mohou mít na subjektivní pocit štěstí velký dopad. A to proto, že se postupně více poznáváme. Učíme se říkat si o své potřeby (ať už nahlas, nebo potichu „v sobě“). Více víme, jací jsme a co od sebe můžeme v různých situacích čekat. Postupně si dokážeme všímat jemnějších odstínů emocí, takže naše prožívání bude bohatší a zároveň klidnější. A to přece stojí za pokus.

Určitá míra potlačování emocí je nám přirozená. V rámci celistvosti každého jedince je nemožné zaměřovat se pouze na jednu strategii jako na oddělenou, čistou jednotku. Přesto lze říci, že příliš časté potlačování emocí není v souladu s naší celkovou spokojeností. Lidská mysl je neuvěřitelně flexibilní, proto se nebojme ji přetvářet tak, abychom se cítili co nejlépe.