Mimo sebe

Nechci tu být, nechci to prožívat. A tak se odpojím. Jaké podoby má disociace?

8:17
Kristina Sarisová

Kristina Sarisová
Psycholožka

16. 1. 2019

V průběhu života zažíváme různé nepříjemné situace, kterým bychom se nejraději vyhnuli – máme chuť vzít nohy na ramena nebo se jednoduše vypařit, hlavně abychom nebyli vystaveni bolesti. Utíkat sami před sebou můžeme vědomě, někdy však zafunguje sebezáchovný mechanismus a zatáhne za záchrannou brzdu v podobě disociace, tedy oddělení. Naše prožívání se zkrátka vypne a to nás (alespoň v dané chvíli) ochrání před bezprostředně hrozícím zraněním.

Intenzita disociace může být různá, od běžných každodenních momentů až po těžkou patologii. Představte si například, že jedete autem velice dobře známou trasu, v podstatě byste ji mohli absolvovat poslepu. Najednou jste v cíli a uvědomíte si, že si vůbec nepamatujete průběh cesty. Jednoduše jste na místě, proberete se z „jiného stavu vědomí“ a zase naskočíte do běžného fungování. Jako kdyby za vás jízdu odřídil autopilot.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Nespravedlnost v práci

Míň peněz, horší podmínky, neférové hodnocení. Jak se bránit?

11 min

Důvěřuj procesu

Změna se děje, i když není vidět. Mnohdy pomůže nechat věci jít jejich cestou.

16 min

Nemůžu tě mít

Vídáme se, jsme kamarádi. Nebo cítím něco víc? Jenže druhý už vztah má.

14 min

Vnitřní scénáře

Nebuď důležitý. Takovou zprávu si můžeme odnést z dětství do života. Jak se jí zbavit?

14 min

Osobní maják

Když víme, na čem nám záleží, naše cesta není vždy snadná. Má ale smysl.

8 min

16. 1. 2019

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.