Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nevěra sama vztah nerozbije

Pokud neustojíte krizi, chybí vám možná dovednosti, jež jsou pro soužití potřeba, říká Petr Šmolka.

Ze seriálu: Rozhovory Alex Hrouzkové

Alexandra Hrouzková

Alexandra Hrouzková

10. 10. 2012

S psychologem Petrem Šmolkou o proměnách manželství, nákaze rozvodem a o mužích, kteří odmítají své ženě sex.

Alex: Máte téměř čtyřicet let praxe v manželském poradenství. Jaké trendy jste za ta léta ve vztazích vysledoval?
PhDr. Šmolka: V prvé řadě: vzorek lidí, kteří chodí do poradny, je přece jen o trochu posunutý oproti běžné populaci. Mohu tedy mluvit spíše o tom, jak se vyvíjí situace v manželstvích, která problémy nezvládají. Když vznikla poradna v roce 1967, lidé na podobné služby nebyli zvyklí, takže když už někdo přišel, jednalo se o těžší patologii, jako je alkoholismus nebo násilí. Když se později poradny rozšířily, nebylo to už takové stigma do nich chodit a lidé si chodili do poradny často spíše popovídat o běžnějších trápeních. Dnes lidé nakládají ekonomičtěji s časem, zase se to mírně vrátilo k větší patologii, další skupinu tvoří poměrně dost klientů řešících porozvodové situace, včetně těch, jimž návštěvu doporučil OSPOD nebo soud.

Co konkrétně dnes lidé ve vaší praxi nejvíc řeší?
Dnes se ve větší míře projevují ekonomické rozdíly mezi rodinami. Do roku 1990 se měli všichni zhruba stejně, v posledních letech se však dá úspěch rodiny porovnávat mj. i podle toho, jak ekonomicky prosperuje. Děti se ve škole navzájem srovnávají v tom, kdo má lepší oblečení, kdo byl na dražší dovolené a jakým autem táta přijel ke škole. A tématem se stává, zda je muž schopen rodinu dostatečně zabezpečit. Dále také přibývá nesezdaných soužití, kdy lidé žijí na hromádce, kde chybí rozvodová bariéra, čili žena může být ze dne na den vyhozena z přítelova bytu, pár si nenajde v rámci rychlého rozchodu čas si o problémech pořádně pohovořit.

Objevují se zcela nové důvody, proč se lidé rozcházejí?
Dnes přibývá sporů o světonázor. Dříve to bylo jednoduché, oba věřící, oba nevěřící, oba spíš proti režimu, oba spíš pro režim. Nyní jsou páry, které před volbami mají rozdílné názory na politiku a pak stačí, aby se ti dva spolu dívali na zprávy, a začnou se hádat.

Nepřibylo dramaticky nevěr, ale přibylo odhalených nevěr, za což může technika.

Setkáváte se také s fenoménem, kdy muži odmítají ženám sex?
Před patnácti až dvaceti lety si muži chodili stýskat, že by s manželkou chtěli spát častěji a že ona je odmítá. Nyní opravdu dramaticky přibývá dvojic, kde mladé dívky, ať už vdané nebo žijící s partnerem, říkají, že partner ztratil zájem o sex a okolo toho mají spoustu fantazií, že někoho má, nebo že je homosexuál. Ve skutečnosti často jde o to, že partner je pouze líný a je pro něj jednodušší si pustit porno na počítači. Nebo se tak chovají muži, kteří v páru ztratili svou pozici, a pro ně je odmítaní partnerky aktem agrese vůči ní, i když často nevědomým. V podtextu je tedy to, že mají s partnerkou nějaké nevyřízené konflikty, které si netroufnou řešit otevřeně, tak je řeší tím, že partnerce odmítají sex.

Co byste poradil takovému páru?
Američtí autoři doporučují agresi uvolnit a mají na to spoustu technik, dokonce i takovou, kdy se partneři fyzicky mydlí látkovými kyji. Když je to rituál, který má svá pravidla, může to být velice uvolňující, kdy boj skončí v posteli, protože je to mydlení vyladí.

Nevěra přes počítač

Setkáváte se v poradně s tím, že partnerky žárlí na sledování porna?
Samozřejmě. Zde je důležité porozumět tomu, proč to jeden dělá a proč to druhému vadí. Když tomuto pár v poradně porozumí, atmosféra ve vztahu se změní už jen porozuměním problému. Někdy stačí technické řešení, že si partner s pornem někam zaleze nebo si to bude dopřávat ve chvílích, kdy partnerka nebude mít ponětí, že to dělá. Podobně se ale chovají i ženy. Ty nevyhledávají tolik pornofilmy, ale hledají si na internetu muže na pokec, píšou si s nimi emaily a chatují, jejich partneři jsou pak z toho taky diví, když znají manželku jen zezadu, protože ona pořád sedí u klávesnice.

Aby si žena udržela muže, bylo by dobré, aby ho občas přistihla při něčem, zač ho může pochválit.

Jsou podle vás dnes lidé promiskuitnější? Výzkumy ukazují, že počet sexuálních partnerů se příliš nemění.
Nepřibylo dramaticky nevěr, ale přibylo odhalených nevěr, za což může technika. Muž pošle esemesku manželce místo milence, prolustrovat partnerovi mobil nebo emailovou poštu je snadné. Mnohdy taky jde o pouhou esemesku nebo email, kdy se nejedná o nevěru, a partner, který si tuto komunikaci tajně přečte, nabyde dojmu, že je mu druhý nevěrný, aniž by to byla pravda.

Jsou nevěry nejčastějším důvodem k rozvodu?
Je důležité se především zabývat tím, zda je nevěra příčina nebo důsledek. A dělají to tak i rozvodoví soudci, kteří zjišťují, proč nevěra, která by sama o sobě nemusela vztah rozbít, tento vztah rozbila. Pak se vám to zredukuje na dvě příčiny rozvodu: za prvé jste si buď blbě vybrala nějakého magora, se kterým se nedá žít, nebo tomu druhému, případně oběma chybí dovednosti, které jsou pro soužití potřeba. Chybí-li zmíněné dovednosti, pracuje se s tím v poradně docela dobře, ovšem jen za předpokladu, že partneři přijdou včas.

Co si muži nevěrou nejčastěji kompenzují?
Především obdiv. To je totiž pro muže strašně silné afrodiziakum, že k němu někdo vzhlíží, že je z něho nadšený. S čímž má manželka po mnoha letech soužití (často právem) velký problém. Zde je šance pro partnerky, že by mužovu ješitnost občas pohladit měly.

Takže aby si žena udržela muže, doporučujete jí ho obdivovat?
Bylo by dobré, aby ho občas přistihla při něčem, zač ho může pochválit. Blbé je, že některé říkají, jak by ho strašně rády pochválily, ale není za co. Což svědčí o tom, že ona si moc nevšímá, jinak by snad při troše snahy tu a tam něco našla.

Když se ve skupině kamarádek jedna nebo dvě rozvedou, začnou roznášet prazvláštní porozvodovou osvětu: jak se jim uvolnily rozvodem ruce, jak se jim teď lépe žije, jaká je to havaj se odpoutat od toho mužského.

A co v nevěře hledají ženy?
Ženy si nevěrou často kompenzují zájem. Ženy potřebují, aby se o ně muž zajímal jako o člověka, o to co cítí, jak žijí, zatímco toho pařeza, s nimž už je doma dvacet let, to příliš nezajímá.

Takže co dělat, aby si muž udržel ženu?
Měl by alespoň předstírat zájem.

Manželství na zkoušku

Máte zkušenost s tím, že do prvního manželství lidé vstupují tzv. na zkoušku?
Už hodně dlouho není rozvod vnímán jako stigma a manželství jako hodnota sama o sobě. Je pak jednodušší jít do vztahu s tím, že když nám to holt nevyjde, tak to ukončíme. Dnes se skoro nic neopravuje, dnes se všechno vymění. Kdysi se nechávaly drátovat a letovat hrnce, dnes se hrnec vyhodí, stejně jako vadný díl auta. Další věc je, že když se nějaký jev stane tak častým, že se z něj stává norma, tak to svádí k nápodobě.

Myšlenku na rozvod nám tedy nůže vnuknout okolí?
Ve vesnici na Chodsku, kde se již několik generací nikdo nerozvedl, bude člověk více váhat s rozvodem, než v komunitě, kde se rozvedli téměř všichni kolem. Rozvody také fungují, a to spíše u žen, jako infekce. Když se ve skupině kamarádek jedna nebo dvě rozvedou, tak se dá očekávat, že v dohledné době o tom bude uvažovat i několik dalších. Ty rozvedené začnou roznášet prazvláštní porozvodovou osvětu: jak se jim uvolnily rozvodem ruce, jak se jim teď lépe žije, jaká je to havaj se odpoutat od toho mužského. „Nakažené“ ženy si pak rvou vlasy, že to není tak bezvadné, jak ostatní říkaly.

Přibývá žen kolem třicítky, které nemají partnera, tikají jim biologické hodiny a jsou nešťastné. Máte pro ně nějakou radu?
No, kdyby pro tyto ženy někdo vymyslel univerzální radu, tak by si na tom mohl založit dobře prosperující živnost, protože těch žen je opravdu spousta a daly by první poslední za to, kdyby si nějakého partnera našly. A nikdo se nemůže divit tomu, kolik z těchto holek nakonec vezme zavděk o generaci starším ženatým mužským. Ty dívky doufají, že se situace vyvine v jejich prospěch, ale většina ženatých se nerozvede. A pak, když už ví, že spolu nebudou, aspoň to může být potenciální otec jejich dítěte. Což se dá zase pochopit, umělé oplodnění bez partnera tady nikdo ženě nepovolí. Takový ženatý trouba pak může být řešení…

Efektivita instituce manželské poradny se nedá měřit jen podle toho, zda spolu ti lidé zůstanou nebo zda se rozejdou.

A co ženy, které se okolo menopauzy rozhodnou rozvést, protože se jim bude lépe žít bez toho hrozného chlapa, a budou třeba cestovat s kamarádkou a užívat si?
Ono je to složitější, protože jak se mění ekonomická situace rodiny, tak by si to ta menopauzující žena měla pořádně rozmyslet. Pokud totiž myslí dále dopředu než na tu první dovolenou, kterou si užije bez manžela, tak by měla dojít k další věci, která se dnes, nevím proč, opomíjí, do okamžiku důchodového věku. Přežít ze dvou důchodů se dnes dá docela slušně, ať se říká cokoli. Ale přežít z jednoho důchodu není žádná sranda.

Co říkáte na názor, že manželská poradna je vlastně protimanželská, protože když už tam lidé jdou, tak se chtějí rozejít?
Efektivita instituce manželské poradny se nedá měřit jen podle toho, zda spolu ti lidé zůstanou nebo zda se rozejdou. Rozhodující je kvalita soužití. A pokud spolupráce s poradnou lidem rozchod usnadní, tak je to přinejmenším stejná pomoc jako to, jestli se podaří udržet pohromadě dvojici, která byla nějak rozhádaná. Dle statistik zhruba čtyřicet procent klientů uvádí, že problém se s pomocí poradny uspokojivě vyřešil. Dalších asi čtyřicet procent říká, že se sice nic nezměnilo, ale že to líp snášejí. A těch dvacet procent zbývajících tvrdí, že jim to nepomohlo. Otázkou je, jestli přišli pozdě, nebo jim nebylo pomoci, nebo to někdo z nás – s prominutím – zvoral.

Diskuse 0
Rozhovory Alex Hrouzkové
Seriál

Alex Hrouzková hovoří se svými kolegy psychology a sexuology o práci i o tom, jak jim jejich profese usnadňuje nebo naopak komplikuje život.

Více autorů

  • Věda a společnost