„Hypnóza je pro mě spíš rituál něž nějaká mystika,“ říká v rozhovoru hypnoterapeut Jiří Zíka. Pomocí hypnózy a také neurolingvistického programování pomáhá lidem vypořádat se se strachem z pavouků, s nadváhou nebo se třeba zlepšit v tenisu.
Alex: Vaše profese zní poněkud tajemně. Co vlastně s lidmi děláte? Běžná představa je, že při hypnóze upadneme do spánku…
PhDr. Jiří Zíka: Hypnóze říkám trans, pro někoho je to na pomyslné škále 1 až 100 stav hlubší, pro někoho méně hluboký. Prostě odpoutání se od okolí, ponoření se do sebe. Někteří lidé, říkáme jim somnambulové a je jich v populaci do deseti procent, upadnou do stavu, kdy si nebudou vůbec nic pamatovat, přestože se v transu chovali aktivně. Jiní lidé se ponoří jen lehce – připomíná to pocit, který máme po vydatném obědě.
Loni vám vyšla kniha Fenomén hypnózy. Je možné se podle ní naučit hypnotizovat?
To určitě ne, ta kniha je povídání o hypnóze, ne o postupu hypnotizování. To učím na kurzech.
Určité procento lidí lze prostřednictvím hypnózy zmanipulovat tak, že udělají něco, co by normálně neudělali.
A jak se tedy člověk může stát hypnoterapuetem? Musí mít zvláštní předpoklady?
Člověka hypnóza především musí bavit. Je k tomu potřeba určitá dovednost, specifická forma komunikace, kterou nelze popsat tak jednoduše, jako že člověk musí mít černé oči. Budoucí hypnoterapeut musí mít motiv, zájem o hypnózu. A nejde ani tak o talent. Musí vás to především zajímat, teprve pak můžete být lepší. Když se člověk nechá vést, pracuje na tom, pak je to jen otázka cviku a praxe.
Nemáte problém s tím, že vás někteří vědci označují za šamana a ne za terapeuta?
Takto se vyjadřují čas od času psychologové i lékaři, kteří vyslovují nekvalifikované nekompetentní nesmysly. Tak o hypnóze mluví lidé, kteří o ní nic neví.
Využití hypnózy
V čem konkrétně tedy může hypnóza pomoci? Může mě třeba zbavit strachu z pavouků?
Může pomoci všude tam, kde je ve hře psychika. Může tedy člověka zbavit i strachu z pavouků. Ke klientům navíc přistupuji individualizovaně, tudíž k řešení jejich problémů používám širší spektrum pomoci. Například kromě hypnózy zapojím i techniky neurolingvistického programování.
K neurolingvistickému programování se ještě vrátím. Slyšela jsem, že hypnóza pomáhá i při boji s nadváhou. Jak?
Ano, je možné nastartovat proces. Nadváha je totiž někdy jen důsledek problémů. Když se na nich zapracuje, zmizí i nadváha.
Nestane se, že by se někdo z hypnózy neprobral. Člověk nemůže být trvale v transu.
Takže to není tak, že vsugerujete klientovi například sugesci „nejez“?
Dá se to dělat i takto – u direktivní hypnózy, kdy se používají sugesce „budete hubnout“, „ztrácíte chutě“. U ericksonovského přístupu se ale pracuje jinak, ne tak direktivně. Se změnou chování se pracuje více obrazně, třeba pomocí metafor.
Je možné hypnózu zneužít?
Určité procento lidí lze prostřednictvím hypnózy zmanipulovat tak, že udělají něco, co by normálně neudělali. Takové případy jsou popsány v Americe i v Evropě. Já jsem v roce 2008 dělal televizní pořad, ve kterém jsme pracovali s hypnózou. Tam jsem zjistil, že lidé jsou schopni sami sobě i fyzicky ublížit, když jsou v transu.
Jde zhypnotizovat každý člověk?
Do určité míry ano. U somnambulů to jde hned napoprvé, u jiných lidí je potřeba 5–8 hypnotizací. U většiny lidí je to také otázka nácviku. Uvádí se, že 12 až 15 procent lidí nelze zhypnotizovat, otázkou ale je, zda se s nimi dělal dostatečný počet hypnotizací.
U ericksonovské hypnózy se používají nepřímé sugesce: vypráví se příběh, pohádky, metafory, a do toho se zasouvají sugesce. Člověk ani nemusí vědět, že je hypnotizovaný.
Napadá mě, jestli se dá využít hypnózy třeba při policejním výslechu…
Já jsem spolupracoval s policií při vytěžování svědků, tam je to možné. Ale získat z někoho informaci, když lže, je složité, protože existuje takzvaná falešně pozitivní diagnóza, kdy člověk přizná něco, co ve skutečnosti neudělal, protože to dostane nasugerováno.
Když někoho uvedete do hypnózy a neproberete ho, jak se probere?
Někdo se probere, jakmile odejdu z místnosti, jiný usne a probere se taky. Nestane se, že by se někdo z hypnózy neprobral. Člověk v sobě může mít trvale posthypnotickou sugesci, ale nemůže být trvale v transu.
Školy a trendy
Jak jste se stal hypnoterapeutem? Často zmiňujete Miltona Ericksona, je to váš „guru“?
Ona je to spíše inspirace Ericksonem, ovlivnil mě. Jsou tři základní hypnotizační školy: první je autoritativně direktivní, to je takové to „musíš“, „nesmíš“, „budeš“, „nebudeš“. Druhá je standardizovná – je vlídná, ale přímočará, používá direktivní sugesce. Ericksonovská hypnóza používá nepřímé sugesce: vypráví se příběh, pohádky, metafory a do nich se zasouvají sugesce, přičemž člověk ani nemusí vědět, že je hypnotizovaný. Já hypnózu dělám civilně. Někdo je u toho tajemný, někdo direktivní, někdo zase indirektivní. Mně lidi říkají, „vždyť to není žádná mystika“. Pro mě to je spíš určitý rituál než nějaká mystika.
Když někdo chce být jiný, tak tomu dá jiný název, ale v podstatě hypnóza je pořád hypnóza.
Věnujete se také neuroligvistickému programování. Jak metody používáte?
V neurolingvistickém programování se vychází z toho, že uděláme model člověka, který usilovnou aktivitou dosáhl nějakého výsledku, a dle tohoto modelu se pak i průměrní lidé mohou stát v dané oblasti úspěšnými. Zkoumá se například dobrý tenista – co dělá, jak došel k úspěchu. A model se pak aplikuje.
Existují nějaké vývojové trendy v rámci hypnózy či neurolingvistického programování?
Víte, když někdo chce být jiný, tak tomu dá jiný název, ale v podstatě hypnóza je pořád hypnóza. Když někdo bude tvrdit, že hypnóza je vznášení, bude dávat sugesce o lehkosti, když někdo bude tvrdit, že je to spánek, bude člověka uspávat. V neurolingvistickém programování je možné nastudovat a použít model vždy, když se v určité oblasti objeví nový výlučný člověk.
Práce s lidmi je náročná. Jak vypadá vaše psychohygiena?
Běhám, každý večer hodinu. Běhání potřebuju k tomu, abych se nezbláznil.
