„Asi největším přínosem pro mě nakonec je to, že jsem začal chtít vnímat realitu zcela normálně, takovou jaká je. Prostě vidět věci tak, jak jsou, a užívat si je,“ říká MUDr. Tomáš Páleníček, který v Bohnické léčebně experimentuje s halucinogeny.
Halucinogeny jsou vnímány jako droga, vy ale v Bohnicích exprimentujete s jejich využitím v lékařské péči. Jak se tyto látky dostaly do medicíny?
Halucinogeny neboli psychedelika jsou brány jako droga díky současné legislativě. V dřívějších dobách, v primitivních či přírodních kulturách je lidé vůbec jako “drogu” nevnímali. Byly to především látky, které se používaly k rituálním a léčebným účelům. Ve výzkumu a medicíně se halucinogeny začaly používat po objevu LSD Albertem Hoffmanem. Do povědomí široké veřejnosti se pak dostaly zejména díky hnutí hippies a Timothy Learymu. Na jejich masivní rozšíření a oblibu následně zareagovaly represivní složky a postavily je mimo zákon. Od té doby v podstatě skončil veškerý výzkum s těmito látkami, který do té doby běžel. Předtím byly odléčeny spousty psychiatrických pacientů LSD, léčilo se i psilocybinem, mezkalinem.
Jednorázové podání ketaminu v podstatě vede k vymizení depresivních příznaků i u lidí s těžkou depresí a depresí, která dříve nereagovala na nic jiného. Efekt je okamžitý.
Věděli tehdy vědci, co dělají?
Na začátku tyto experimenty probíhaly téměř bez jakýchkoli etických norem. Ty doby, kdy se myslelo, že by halucinogeny mohly být všelék, dávno skončily. Dneska se výzkum a léčebné využití halucinogenů vrací zpátky, samozřejmě s jinou znalostí, jak tyto látky fungují a jak je používat. Je několik oblastí, kde se zvažuje, že by se psychedelika dala aplikovat. Asi největší šlágr je momentálně použití ketaminu v léčbě deprese.
Na druhý břeh s LSD
Jak ketamin na depresivního pacienta působí?
Ketamin není psychedelikem v pravém slova smyslu jako LSD. Je to disociativní anestetikum, které v dávkách nižších, než které pacienta uspí, vyvolává halucinace a změněné vnímání. Jednorázové podání ketaminu v podstatě vede k vymizení depresivních příznaků i u lidí s těžkou depresí a depresí, která dříve nereagovala na nic jiného. Efekt je de facto okamžitý, po ukončení intoxikace téměř okamžitě nastupuje antidepresivní účinek. Ten ale během zhruba sedmi až deseti dnů většinou vymizí. Takže nyní se hodně zkoumá, proč ketamin zlepšuje náladu a jak zlepšení nálady dlouhodobě udržet.
Je ketamin efektivnější než moderní antidepresiva?
Pro srovnání: u běžných léků na depresi, které standardně používáme, je nástup účinku čtyři až šest týdnů. A ne vždycky zaberou, takže se léčba často protahuje. Ketamin se začíná experimentálně používat i třeba u bipolární poruchy. Pro zajímavost, dalším halucinogenem, který se začíná experimentálně používat v léčbě tentokrát spíše úzkostně depresivní poruchy, je psilocybin.
V jakých dalších oblastech by mohly tyto látky pomoci?
Slibné je jejich využití v oblasti závislostí. Zajímavý je například ibogain, halucinogen obsažený v africké rostlině tabernate iboga. Jedná se o velmi silný halucinogen s mechanismem účinku podobným ketaminu. Na rozdíl od něj však ibogain působí intoxikaci trvající v řádu desítek hodin až několika dnů. Tento halucinogen je u lidí se závislostí schopen výrazně zmírnit až eliminovat abstinenční příznaky a bažení po droze. To je velmi důležité, vzhledem k tomu, že právě bažení je nejčastějším důvodem recidivy. Na druhou stranu je ibogain docela toxický, takže někdy může amaterská intoxikace skončit i fatálně.
Psilocybin se zdá být efektivní v léčbě takzvaných bodavých bolestí hlavy či obsedantně kompulzivní poruchy. Další směr je využití psychedelik při umírání.
Jaké další látky, které mohou čtenáři znát, využíváte?
Třeba MDMA neboli extáze, která sice není psychedelikem v pravém slova smyslu, je experimentálně používaná v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Jako doplněk terapie pomáhá pacientovi uvolnit se a snáze sdílet a následně pracovat s traumatickými prožitky, které jinak není schopen ventilovat. Také psilocybin se zdá být efektivní v léčbě takzvaných bodavých bolestí hlavy či obsedantně kompulzivní poruchy. Další směr je využití psychedelik při umírání, kdy pacientům v konečném stadiu, zejména u maligních onemocnění, pomáhají tyto látky vyrovnat se smrtí a umíráním.
Využívají se už některé ze zmiňovaných postupů v běžné lékařské péči, nebo se stále bavíme o výzkumu?
Všechno je to stále na úrovni výzkumu. Nicméně použití MDMA v terapii posttraumatické stresové poruchy nyní probíhá v několika zemích na světě současně a uvidíme, jaké přinese výsledky.
Extáze pomáhá při léčbě traumatu
Lidé, kteří tyto látky zkusili nebo je používají častěji, popisují “bad trip”, kdy jim droga nesedne a ta zkušenost se změní v noční můru. Myslíte si, že prožitek po aplikaci drogy může souviset s psychikou jedince?
Ano, souvislost tam být může. Protože co je to bad trip? Je to velmi nepříjemný prožitek po užití psychedelické látky. A nemusí to být jen halucinogen, může to být i po užití kanabisu nebo stimulantů. Klíčovou roli zde sehrávají dvě věci: jednak “set”, tedy to, v jakém je člověk momentálním psychickém rozpoložení, nastavení. Například je‑li momentálně v depresi nebo tenzi, může se to projevit tak, že vlastní “trip” nebude pozitivním prožitkem. Naopak, může se zvýraznit aktuální prožívání problémů a prožitek může být velmi nepříjemný. Na druhé straně je to „setting“, tedy prostředí, ve kterém člověk tu látku požije. Analogicky, jako v předchozím případě, užití psychedelika v nevhodném prostředí zvyšuje riziko nepříjemného zážitku. Neznamená to ale, že by nepříjemné prožitky musely být nutně vyvolány pouze nevhodným setem a settingem. A stejně tak to neznamená, že pokud se s nimi adekvátně terapeuticky pracuje, tak že nemohou být ve svém důsledku jedním z nástrojů k vyřešení některých psychických obtíží.
Řekl jste, že MDMA, označovaná také jako extáze, pomůže zpracovat posttraumatickou stresovou poruchu. Je to tak, že kontrolované užití psychedelik může zvýšit kvalitu života?
Postramautickou stresovou poruchou trpí oběti kriminálních činů, nejčastěji lidé po znásilnění nebo lidé se zkušeností z války. Těmto lidem se pak neustále vrací ošklivé zážitky formou flashbacků, nočních můr. S prožitkem jsou spojeny úzkostné stavy, dále se objevují deprese, poruchy spánku, poruchy soustředění. Aby se člověk těchto příznaků zbavil, musí ten negativní zážitek nějak zpracovat. Musí na něj získat náhled. Lidé s rozvinutou posttraumatickou poruchou často nejsou schopni se o svém bolestném prožitku vůbec bavit. Znásilněné ženy mohou mít velký problém se sexem. Když pak například někdo řekne slovo sex, může to u nich vyvolat flashback s výraznými projevy disociace, kdy se dostanou do jakéhosi tranzu a prožívají daný traumatický zážitek a nemohou z něj jednoduše vystoupit zpět do reality. Terapeutická práce s posttraumatickou poruchou může trvat měsíce, roky, než se ten prožitek nějak zpracuje. A právě v tomto by teoreticky MDMA měla napomoci.
Terapii tedy tato látka urychluje?
Ano. Když pacient užije MDMA, může pak snáze o těchto traumatech a prožitcích hovořit. To ale neznamená, že přijde, dostane extázi a začne povídat. Pacient na to musí být předem připravený, musí být poučen o tom, jak vlastně droga funguje, jaká má rizika a co mu může terapie přinést.
Dneska člověk může někde v Bolívii či Peru narazit na množství rádoby šamanů, kteří nabízejí psychedelickou zkušenost. Je tam dnes spousta šarlatánů.
Když jsem se ptala na zvýšení kvality života v souvislosti s prožitky změněného stavu vědomí, měla jsem na mysli to, že si prožijeme hlubší poznání, dostaneme se do jiné dimenze psychiky. To pak může mít pozitivní vliv na kvalitu prožívání běžného života…
Záleží, jak u koho a za jakých okolností ta psychedelická zkušenost nastane. Třeba bad trip může zhoršit kvalitu života, byť to člověku otevřelo nějaké dimenze o něm samotném. Pokud to nemá možnost zpracovat, tak mu to nic dobrého nepřinese. Na druhou stranu nedávno byla publikována studie, kdy byl zdravým lidem bez zkušenosti s psychedelikem podán psilocybin. Výsledkem bylo, že se u těchto lidí zlepšila kvalita života, z hlediska tzv. wellbeing. Byli také mnohem lépe vnímáni svým okolím – jako otevřenější, komunikativnější. Nicméně se opět jednalo o kontrolovaný experiment ve velmi dobře ošetřeném prostředí. Obecně se domnívám že platí, že psychicky zdravým lidem v dobrém settingu může dobře vedený psychedelický prožitek pomoci rozšířit obzory, porozumět víc sobě samotnému, změnit pohled na život.
Tančil jsem, dýchal jsem, potil se…
Když bych se rozhodla vyzkoušet některou z těchto látek, co byste mi poradil? Jak bych měla postupovat, aby pro mě byl takový prožitek přínosem?
U člověka, který nemá zkušenost, je to vždycky riziko. V dnešní době, když už někdo musí takovéto experimenty podstupovat, je nejlepší cestou vyzkoušet psychedelikum v kultuře, která s ní dlouhodobě pracuje. Například existují některé kmeny v Americe, ať už severní nebo jižní, které používají k rituálním účelům různé druhy kaktusů s obsahem mezkalinu nebo halucinogenní nápoj ayahuascu s obsahem dimetyltryptaminu (DMT). V těchto oblastech je možné, byť to vždy není zcela jednoduché, se do takovýchto kultur dostat a prožít obřad s psychedelikem v jejich přirozeném prostředí. Ale pozor, dneska člověk může někde v Bolívii či Peru narazit na množství rádoby šamanů, kteří nabízejí psychedelickou zkušenost. Je tam dnes spousta šarlatánů, kteří provozují rituály na turistech z čistě komerčních důvodů, což může být nebezpečné. Je třeba hledat skutečné domorodce, třeba hluboko v džungli. Rád bych ale zdůraznil, že nejenom psychedelika umožňují dojít ke změněnému stavu vědomí. Existuje řada různých technik bez užití nějaké látky.
Například?
Různé druhy meditací, třeba holotropní dýchání, půst, některé rituální tance, techniky zaměřené na práci s tělem, indiánská sauna sweat lodge… Faktem je, že psychedelická látka je větším facilitátorem psychedelického prožitku. Na rozdíl od těch alternativních cest není potřeba vyvíjet žádné větší úsilí k dosažení prožitku. Otázku k zamyšlení je, zda je to dobře nebo špatně.
Které z těchto alternativních cest ke změněnému stavu vnímání jste sám vyzkoušel?
Zkusil jsem holotropní dýchání, pak asi největší zážitek pro mně byla indiánská sauna, půst. Líbil se mi i rituální tanec Dervišů, jenž je jakousi meditací v pohybu.
Extáze může fungovat jako určitý zprostředkovatel ke sdílení věcí, které byly do té doby tabu nebo se zdály neřešitelné. Je to ovšem stav umělý, který neodpovídá realitě.
Co vám tyto stavy přinesly?
Ono se to těžko popisuje. Člověk má najednou pocit, že není v kontaktu jen se sebou, ale i s přírodou, vesmírem, vnímá svět tisícovkami jiných smyslů, než které má běžně k dispozici. Otázka je, jestli to je realita, nebo jestli to je zkreslení reality. To není schopen nikdo říct. Zda má realita tolik dimenzí, které nejsme schopni vnímat, jestli tyhle látky jsou tedy branami k intenzivnímu vnímání těchto dimenzí, nebo zda tyto nové dimenze existují – byť subjektivně – reálně, ale mimo objektivní realitu. Když se nad tím zamyslím, tak asi největším přínosem pro mě nakonec je to, že jsem začal chtít vnímat realitu zcela normálně, takovou jaká je. Prostě vidět normální věci tak, jak jsou, a užívat si je.
Extáze a partnerská krize
Jaký je váš názor na podávání extázi při řešení krize v partnerském vztahu?
MDMA zintenzivňuje naše prožívání, emoce, umožňuje vnímat intenzivněji prožívání druhého, respektive zvyšuje empatii k druhému, což je věc, která může být teoreticky využitelná i k řešení interpersonálních problémů. Neznamená to ale, že když si pár vezme extázi, tak bude mít vyřešené problémy. Naopak, ty se mohou někdy i zhoršit. Extáze může fungovat jako určitý zprostředkovatel ke sdílení věcí, které byly do té doby tabu nebo se zdály neřešitelné. Je to ovšem stav umělý, který neodpovídá realitě. Na druhou stranu na světě existují terapeuti, kteří MDMA využívali a někteří dodnes omezeně využívají k podobným účelům. Opět bych ale zdůraznil, že existuje celá řada jiných, legitimních přístupů, které v takovýchto situacích mohou pomoci mnohem bezpečněji.
A co třeba užití těchto látek při sexu?
Látky jako MDMA mají jednoznačně afrodiziakální účinky, zvyšují chuť na sex, zintenzivňují prožívání sexu, avšak mohou se naopak také objevit problémy jako ztráta erekce, snížení lubrikace, neschopnost dosáhnout orgasmu. U klasických psychedelik jako je LSD nebo psilocybin je to otázka… Rozhodně mohou zcela měnit vlastní dimenzi sexu. Nevím o tom, že by se látky jako LSD v této souvislosti používaly. Naproti tomu například kokain, který sice není psychedelikem, ale jednoznačně afrodiziakem číslo jedna, se při sexuálních aktivitách užívá hojně, jak mezi partnery, tak i v prostituci. Sex je hezký sám o sobě. Lidem, kteří ho umějí hezky prožívat, mohou tyto látky sexuální prožitek zpestřit. A naopak, pokud lidé mají problémy se sexem, droga není řešením.
V praxi jsem zažil pouze jednu pacientku, u které LSD bylo prvním spouštěčem schizofrenního onemocnění. Naproti tomu po kanabisu jsem zažil desítky pacientů.
Látky, se kterými experimentujete v rámci vědeckého výzkumu, užívají celkem běžně v klubech tisíce mladých lidí. Co byste jim doporučil?
Ono by bylo dobře, kdyby k těmto látkám člověk přistupoval, pokud se už tomu nemůže ubránit, v době, kdy už je dospělý a ne když je mu čtrnáct, patnáct. V dospívání jsou větší rizika vyplývající z neznalosti. Třeba že po intoxikaci se kluk postaví jedoucímu autu v domnění, že se mu nemůže nic stát, nebo že se ztratí v zimě v lese a zmrzne. Nebo se dostane do psychózy, zblázní se. Samozřejmě to nevylučuje, že dospělému se takovéto situace nemohou přihodit. Důležitá je edukace, tedy informování se o látce a jejich účincích a rizicích, a to pokud možno i jinde než jen u kamarádů. Nepřečíst si jenom Timothy Learyho, ale zjistit si, jak ta látka reálně funguje, co se o ní ví, jak vypadá člověk pod vlivem látky, do jakých rizik může vstupovat.
Myslíte si, že tyhle znalosti mladým lidem chybí?
Když řeknu patnáctiletému klukovi vypij tři flašky whisky na ex, tak by do toho asi nešel, protože o alkoholu už něco ví. Tak by to mělo být i s těmi psychedeliky. Člověk by měl nejdříve vědět, co to s ním může udělat, jaká jsou rizika užití té či oné drogy, aby pak, když už musí s něčím takovým experimentovat, věděl, jak látku užít co nejbezpečněji. Současně by se měl vyvarovat jakékoli kombinaci s jinými drogami, včetně alkoholu. Samozřejmě platí, že tyto látky v našem právním systému patří ve většině případů mezi kontrolované látky a jejich držení není legální. Stejně tak na ulici zakoupené drogy ani zdaleka nemusí být látkou, za jakou jsou vydávány. Mohou obsahovat celou řadu jiných substancí. To samozřejmě celou situaci ještě výrazně komplikuje.
Jízdenka do Bohnic?
Využívejte celý web.
Předplatné
Zmínil jste, že se člověk po užití může zbláznit. V poslední době se objevuje zvýšený výskyt psychotických onemocnění po požití marihuany dospívajícími. Pozorujete to třeba i u LSD?
Psychóza se samozřejmě může rozjet po jakékoli droze, včetně LSD. Po psychedelicích se nejčastěji objevuje toxická psychóza. Mezi její projevy patří halucinace, paranoidní prožitky, které většinou odezní s odezněním účinku drogy, někdy však trvají hodiny až dny po skončení farmakologického účinky látky. V tomto stavu pak samozřejmě může být člověk nebezpečný sám sobě nebo svému okolí. Psychedelika jednoznačně patří mezi látky, po kterých mohou být psychotické prožitky častější. Rozhodně ale psychedelika nejsou přímou příčinou například schizofrenie. Spíše mohou tuto nemoc spustit u predisponovaného jedince nebo mohou zhoršit její průběh u člověka, který jí již trpí. K vaší otázce: v praxi jsem zažil pouze jednu pacientku, u které LSD bylo prvním spouštěčem schizofrenního onemocnění. Naproti tomu po kanabisu jsem zažil desítky pacientů.
Užíváte ještě dnes sám některé z látek, o kterých mluvíme?
Nyní už pouze velmi vzácně v rámci kontrolovaných studií, naposledy se jednalo o projekt s ketaminem, který jsme používali jako model psychózy. Samozřejmě jsem experimentoval v období dospívání, ale nyní už nemám tu potřebu. Některé konkrétní prožitky, například ceremonie s kaktusem San Pedro v poušti Atacama na starém indiánském obřadišti, u mě vedly k vytvoření zcela jiného pohledu na experimentování s psychedeliky. Dnes by mě již nenapadlo užít psychedelikum někde v prostředí klubů nebo večírků. Naopak spíše považuji za důležité sdělit, že psychedelika nebyla nikdy ve své tisícileté historii používána k rekreačnímu experimentování někde v prostředí klubů. Až do doby než přišli hippies a Timothy Leary. Nikdo z těch, kdo psychedelika skutečně “používá”, například ty domorodé kmeny v Americe, to nepoužívají denně pro zábavu, ale jen velmi přísně pro účely rituálů nebo jako očistné či léčebné prostředky. Psychedelika jim umožnují navázat kontakt s božstvy, považují je za prostředky, které léčí tělo i duši a umožnují jim blízké provázání s přírodou.
