Na ego je často nahlíženo pejorativní optikou: říkáme, že si někdo „honí ego“, že je egoista, že jeho ego nebylo schopné něco skousnout a přenést se přes to. Za spoustou zbytečných hádek a poměřování sil stojí právě takto definované ego: podstata věci se vytrácí a jde jen o to, kdo disponuje větším egem a jak moc se jím nechá strhnout. Psychologie ale zná i zcela jiný význam tohoto slova – a také ví, jak moc je pro nás právě ego důležité.