Jak se smířit s tím, že mi nejspíš nikdy nikdo neřekne mami?
Ráda se starám o druhé. Ne každý to ocení.
Dohodli jsme se na střídavé péči o syna, bývalý manžel to teď chce změnit.
Když se dlouho soustředím na učení, moji mysl začnou unášet nechtěné představy.
Dřív jsem věci řešil křikem a výhrůžkami. Už to nedělám, syn je přesto pořád ve střehu.
Naše manželství roky skomírá. Zároveň se zhoršuje manželova vážná nemoc.
Vybírám si za partnery silné osobnosti, vedle nich ale trpí moje sebevědomí.
Sedmiletý syn nám doma bere peníze. Prý sám neví, proč to dělá.
Mamince je šedesát. Utrácí víc, než má, a doma se jí hromadí nepotřebné věci.
Před sebejistými ženami uhýbám, u jiných potřebuji mít převahu.
Co může rodič udělat pro dvacetiletého syna, kterému se nedaří u zkoušek?
Otec tvrdí, že chce urovnat náš vztah, ale já pořád cítím vztek a křivdu.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.