Otcův paralelní život otrávil atmosféru v celé rodině. Dávno jsem dospělá, ale je to čím dál horší.
Už od rána je mi každý den mizerně. Jsem jako bez duše.
Našla jsem lásku, čekáme rodinu. Partnerova bývalá manželka se s tím nehodlá smířit.
Manžel dělá pro děti, co jim na očích vidí. A já jsem ta zlá, která po nich něco chce.
Nikdo mi nikdy nerozuměl, a tak jsem si kolem sebe vybudoval neprostupnou zeď.
Nasytit své děti je silná potřeba každé matky. Děti toho dokážou využít.
Stačí zapnout televizi a je mi zle. Ze stavu světa, hamižných a nenažraných lidí, konzumní společnosti.
Navenek žijeme normální rodinný život, pro mě ale začíná být k nesnesení.
Náš poměr skončil, ale pořád sdílíme kancelář. Je pro mě bolestné denně ho vídat.
Mám právo chtít po partnerovi, aby trávil čas s rodinou?
Vím, že mě matka zase pomlouvala. Je možné, že jsem to cítila na dálku?
Nechci se vzdát naděje, že se náš vztah se sestrou ještě zlepší, ale cítím se využívaná.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.