Dospívající dcera ze spánku křičí, utíká z postele, pere se s námi. Co se to děje?
Dceřino nejmladší dítě má jiného otce, vychovávat budou oba. Bojím se, že ho to poznamená.
Synův vztah vidím jako životní slepou uličku. Nic neříkám, ale trápí mě, že není šťastný.
Dceři je už pět, pořád ale hodně visí na mámě. Nemáme chvilku času jen pro sebe.
Potřebuju z domova pracovat, musím nás uživit. Jsem vyčerpaná a často na děti vyjedu.
Těhotenství jsme neplánovali, s partnerem jsme velmi krátce. Jak se rozhodnout?
Nedokážu pomoci svému synovi, který je z lockdownu v depresi. Už nemám sílu.
Zavřená škola, zrušené kroužky. Dětem zbyl jen počítač. Nechá to na nich následky?
Vím, že to není jeho biologický syn, přesto mě mrzí, že partner mé dítě nepřijímá.
Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.
S malými dětmi je toho někdy prostě moc. Ale když si říkám o pomoc, připadám si neschopná.
Odešla jsem do ciziny za prací, vídáme se párkrát do roka. Cítím, že se jim odcizuji.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.