Snažím se dělat všechno nejlépe a už jsem z toho vyčerpaná.
Čas od času se ve mně probudí pocit, že jsem sama sobě nepřítelem a musím se zničit.
Narážím opakovaně na špatné terapeuty, nebo mi to říká něco o mně?
Návaly panické úzkosti provází pocit, že člověk umírá, že se zblázní, roztrhne nebo vybuchne.
Za volantem trpím. Neumím sestavit nábytek, zapojit televizi. Jak budu fungovat jako hlava rodiny? Připadám si méněcenný.
Úzkost nemusí mít jasný a konkrétní spouštěč. Teprve si ho hledá. Chytne se toho, co „není v pořádku".
Jak žít s něčím, s čím se žít nedá? S čím není možné se vyrovnat? K čemu se vlastně nelze ani přiblížit?
Někdy léčí obyčejná pravda. Podívat se upřímně a bez obviňování na svůj život, to chce velkou odvahu.
Na prahu dospělosti člověka čeká bolestivá změna identity.
Po období velkých změn se člověk může cítit prázdný. Plné prožívání je totiž energetický luxus.
Byl jsem doma sám. Bál jsem se, že z té úzkosti vyskočím z okna. Musel jsem jít ven mezi lidi…
Touha je známka toho, že je ve vás něco živé. Může to být podnět k proměně vašeho vnitřního světa.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.