Poradna

Má cenu usilovat o vztah s partnerem, který nerad řeší vztahové věci a celkově se nikam neposouvá?

Odhalení, že matka není dokonalá bytost, mění i naše chápání sebe sama.

Dcera se výrazně projevuje, má ráda pozornost, dělá si věci po svém. Jak citlivě rozvíjet takovou povahu?

Realita pro mě nikdy nebyla dost zajímavá, radši jsem žila ve svém světě. Ale začínám cítit prázdnotu.

Chci si život zpestřit nezávazným sexem, ale pokaždé se zamiluju.

Cítím, jak hlubokou propast dokáže v partnerském vztahu vykopat jedna jediná věta. Muž se má zachovat mužně. Dospěle.

Jak se zachovat, když vám život znovu přivede do cesty člověka, se kterým jste už jednou udělali špatnou zkušenost?

Jak žít s něčím, s čím se žít nedá? S čím není možné se vyrovnat? K čemu se vlastně nelze ani přiblížit?

Ochladnutí ve vztahu může ohlašovat konec zamilovanosti. Někdy jsou ale jeho kořeny hlubší a chlad nám chce něco sdělit.

Při hledání optimálního středu musíme často nejprve projít opačným extrémem. Vyjádřit své emoce naplno.

Mnohem snadnější než odpustit je věci prostě přijmout. Takové, jaké byly, takové, jaké jsou. A pak jít dál.

Již podruhé jsem dočetla článek Pavla Špatenky Requiem za lásku a opět u něj pláču. Něco podob…