Příběh neschopné matky

Při výchově dětí musíme volit. Někdy i za cenu toho, že se budou vztekat.

Pavla Koucká

Pavla Koucká
Psycholožka

11. 12. 2014

Co vám běží hlavou, když vidíte na ulici matku vlekoucí za ruku řvoucí dítě? Možná vám přijde neschopná, možná necitlivá. Možná jsem to já. Dlouho jsem měla pocit, že když mé dítě pláče, křičí nebo je jednoduše nespokojené, že je to moje chyba. Že něco dělám špatně, a musím to napravit. Že zkrátka musím něco udělat, aby dítě neplakalo. Dnes vím, že jsem své děti utěšovala nadměrně. Už to nedělám.

V minulém článku jsem psala o potřebě nechat dítě (i dospělého) svobodně prožívat i negativní emoce. A slíbila jsem osobní příběh. Tady je.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Co říká mlčení

Snažíte se komunikovat, řešit problémy, ale druhý nereaguje. Co to znamená?

16 min

Jak si vypěstovat trauma

Realitu, v níž žijeme, si z velké míry tvoříme sami. A děláme si ji zbytečně …

15 min

Jak funguje motivace

Potřebné poznatky už psychologie má. Zbývá zavést je do života a do škol.

14 min

Vnitřní opora

Jak uzdravit zraněné dítě v sobě? Nechte vedle něj vyrůst zdravého dospělého.

18 min

Touha nebýt

Nic mi nechybí, přesto mě někdy přepadá touha po nežití. Co to znamená?

14 min

11. 12. 2014

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.