Příběh neschopné matky

Při výchově dětí musíme volit. Někdy i za cenu toho, že se budou vztekat.

Pavla Koucká

Pavla Koucká
Psycholožka

11. 12. 2014

Co vám běží hlavou, když vidíte na ulici matku vlekoucí za ruku řvoucí dítě? Možná vám přijde neschopná, možná necitlivá. Možná jsem to já. Dlouho jsem měla pocit, že když mé dítě pláče, křičí nebo je jednoduše nespokojené, že je to moje chyba. Že něco dělám špatně, a musím to napravit. Že zkrátka musím něco udělat, aby dítě neplakalo. Dnes vím, že jsem své děti utěšovala nadměrně. Už to nedělám.

V minulém článku jsem psala o potřebě nechat dítě (i dospělého) svobodně prožívat i negativní emoce. A slíbila jsem osobní příběh. Tady je.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Kde končí to moje

Co doopravdy můžeme – a za co všechno můžeme ve vztazích a ve světě?

7 min

Temná múza

Silné a inspirativní vztahy nebývají vždycky zdravé. Co když už jenom bolí?

10 min

Narcis v nás

Kousek ho v sobě má většina lidí. Což je někdy i dobře.

12 min

Důvěra jako základ změny

Potřebujeme věřit, že je možné porozumět sobě i druhým.

12 min

Je mi padesát, co dál?

Životní milník nás zve k přehodnocení vnějšího života i hlubší cestě do nitra.

14 min

11. 12. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.