Strach je mnohdy paralyzující a strhává na sebe veškerou naši pozornost. Myšlení člověka v úzkosti je totiž značně omezené: vidí pouze tu část reality, která se týká jeho problému. Je do celé situace tak vtažen, že není schopný od ní poodstoupit. A v tom je záludnost úzkosti: abychom mohli dojít k úlevě a pochopení, potřebujeme nad situací získat nadhled.
„Je v podstatě strachu, že vyvolává to, čeho se obává,“ napsal Viktor E. Frankl. Když se něčeho bojíme, prožíváme strach, pociťujeme úzkost, která může nabývat různé intenzity. Probíhá jak na tělesné úrovni, tak na té psychické – jedna s druhou jdou ruku v ruce. Úzkost může mít podobu obav, které nás sice znervózňují, ale dokážeme se s ní prostřednictvím funkčních mechanismů vyrovnat (například se jdeme projít, meditujeme, s někým si o svých pocitech promluvíme) a její projevy pak slábnou.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné