12. 7. 2023
Oběti únosů, které jsou drženy jako rukojmí, si k pachatelům mnohdy vytvoří pouto přesně opačné, než bychom čekali. Co se stane, že místo nenávisti, opovržení a naštvání oběti ke svým únoscům a trýznitelům emočně přilnou, chovají k nim sympatie a mají s nimi soucit? A co vytváří podobné vzorce u zanedbávaných dětí nebo obětí domácího násilí?
Poprvé byl takzvaný Stockholmský syndrom popsán v roce 1973, kdy byla v centru hlavního města Švédska přepadena banka. Dva pachatelé zajali čtyři lidi, které drželi téměř šest dní v zajetí. Po jejich propuštění byly u rukojmích pozorovány zcela nečekané reakce, které tehdejší vyšetřovatele značně překvapily. Očekávali totiž, že oběti budou únosce nenávidět, budou si přát, aby dostali co nejvyšší tresty, možná se jim budou chtít pomstít za způsobený stres a útrapy.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné