Daří se mi docela dobře, ale mám pocit, že to na světě jen tak doklepávám.
Potřebuju z domova pracovat, musím nás uživit. Jsem vyčerpaná a často na děti vyjedu.
Terapeutka pro mě byla nejbližší člověk. Ničilo mě dívat se na její polonahé fotky na internetu.
Těhotenství jsme neplánovali, s partnerem jsme velmi krátce. Jak se rozhodnout?
Žijeme si hezky, jen moje přítelkyně každý den otevře láhev vína a někdy ji vypije celou.
Nedokážu pomoci svému synovi, který je z lockdownu v depresi. Už nemám sílu.
Kdykoli chci sdílet nějakou radost, manžel mě usadí. Odcizuje nás to. Jak s ním o tom mluvit?
Pronásledují mě zlé myšlenky. Buší mi srdce a uvnitř se celá třesu. Co mám dělat?
Zavřená škola, zrušené kroužky. Dětem zbyl jen počítač. Nechá to na nich následky?
Nemoc ho pomalu mění. Stydím se, že ho nedokážu přijmout takového, jaký teď je.
Ať dělám, co dělám, manželově představě vyhovět nedokážu. Oba jsme nespokojení, já navíc už úplně vyčerpaná.
Kamarádi mě mockrát zklamali. Chápu smysl a pravidla přátelství mylně? Je chyba ve mně?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.