S manželkou nás pojí léta společného života. Milenka mi dává něhu, má ale i své nároky.
Odešla jsem od manžela, už to prostě nešlo. Teď se cítím jako ta, co všechno zničila.
Manžel býval veselý člověk, teď se z něj stal vyhořelý, apatický morous.
Čtu o vztazích, přemýšlím, chodíme na terapii. A už si nejsem jistý vůbec ničím.
Příliš pozdě jsem si uvědomil, co jsem ve vztahu dělal špatně.
Pochopila jsem, že s mým mužem to nikdy nebude lepší. Přesto mi na vztahu záleží.
Ukončila jsem občasné přátelské kontakty s bývalým manželem. Teprve teď se rozcházíme ve zlém.
S partnerem řešíme naši budoucnost a on přišel s přáním, které mě zaskočilo.
Slibuje mi, že se rozvede a budeme spolu, ale trvá to dlouho a já už nemám sílu.
Může pauza odvrátit partnerskou krizi, nebo je to začátek konce?
Odešel jsem za prací do ciziny, kde nikoho neznám. Jak uspokojit svou potřebu intimity?
Zkoušíme s manželem obnovit intimitu, ale já pořád myslím na bývalého milence.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.