Kdy to přebolí? A jak se bránit bolestným pocitům zrady a ublížení? Stále se vracejí.
Snacha nás odřízla od dětí. Na své straně má i našeho syna, ten se bojí udělat cokoli proti ní.
Cítím, jak hlubokou propast dokáže v partnerském vztahu vykopat jedna jediná věta. Muž se má zachovat mužně. Dospěle.
Už sama důvěra v děti, že z nich vyrostou charakterní lidé, napomáhá tomu, aby to tak bylo.
Někdy se cítím strašně opuštěná. Moc bych si přála k někomu patřit, tvořit pár, být spolu v dobrém i zlém.
Dvouleté dítě se teprve učí odhadovat svou sílu a její následky. K tomu potřebuje průvodce.
Jak se zachovat, když vám život znovu přivede do cesty člověka, se kterým jste už jednou udělali špatnou zkušenost?
Úzkost nemusí mít jasný a konkrétní spouštěč. Teprve si ho hledá. Chytne se toho, co „není v pořádku".
Jak žít s něčím, s čím se žít nedá? S čím není možné se vyrovnat? K čemu se vlastně nelze ani přiblížit?
Když vidím, že má muž o mě zájem, začnu ho od sebe odhánět. Toužím po lásce, ale strach je asi silnější.
Ochladnutí ve vztahu může ohlašovat konec zamilovanosti. Někdy jsou ale jeho kořeny hlubší a chlad nám chce něco sdělit.
Moje seminární práce byly vždycky dobré. A teď už čtvrtým rokem sedím nad rozepsaným textem…
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.