Ať dělám, co dělám, manželově představě vyhovět nedokážu. Oba jsme nespokojení, já navíc už úplně vyčerpaná.
Kamarádi mě mockrát zklamali. Chápu smysl a pravidla přátelství mylně? Je chyba ve mně?
Má nového kamaráda, je jím kokain. V partě s nimi už se necítím bezpečně.
Vím, že to není jeho biologický syn, přesto mě mrzí, že partner mé dítě nepřijímá.
Přestěhovala jsem se k partnerovi. Tvrdil, že uvítá změny, teď se jim ale brání. Necítím se tu doma.
Chápu, že sestra to má vzhledem ke své nemoci těžké. Ale my s ní taky.
Terapie mi hodně pomohla, přesto se depresivní pocity vrací. Léky ale nechci.
Dřív to mezi námi jiskřilo, teď jsou pár oni dva a já nevím, jak se chovat.
O problémech vždycky musím začít já, a pak jsem ta špatná.
Nedokážu se smířit s rozchodem po letech manželství. Je to deprese, nebo jen stesk?
Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.
Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.