Mysl se jim zdráhá uvěřit, přesto platí. Dvacet aha momentů, které mi změnily život.
Některé z nejdůležitějších životních pravd se na první pohled příčí selskému rozumu. Připadají nám jako nemožné, ale přesto se znovu a znovu ukazuje, že ve skutečnosti platí. Jejich ryzí pravdivost a moudrost však vyjde najevo až ve chvíli, kdy se nad nimi hlouběji zamyslíme.
Zde je přehled 20 překvapivě pravdivých paradoxů, na které jsem v průběhu života narazil:
Carl Gustav Jung věřil, že vlastnosti, které nás na druhých štvou, jsou odrazem částí naší osobnosti, které popíráme. Sigmund Freud tento jev nazýval projekcí. Většina lidí by ho pak nazvala chovat se jako blbec. Příkladem budiž žena, která si sama není jista svou hmotností, a tak ostatním nadává do tlusťochů a tlusťošek. Nebo muž, který si není jist vlastní finanční situací, a tak kritizuje finanční návyky ostatních.
Lidé, kteří si v rámci svých vztahů počínají nesebejistě a jsou plni pochybností, je budou s větší pravděpodobností sabotovat. Říkejte tomu syndrom Dobrého Willa Huntinga – jedním ze způsobů, jak se bránit proti zraněním, je zranit druhé jako první.
Nikdo nemá rád snaživce a vejtahy.
K tomuto paradoxu byste mohli přiložit libovolný motivační citát. Patrně už jste je všechny slyšeli. Než se mu podařilo vynalézt funkční žárovku, sestrojil Edison 10 000 nefunkčních prototypů. Možná nejlepšího basketbalistu všech dob Michaela Jordana vyhodili ze středoškolského basketbalového týmu, protože nebyl dostatečně dobrý. Úspěch pramení ze zlepšování a to pramení z neúspěchu. Neexistují žádné zkratky.
Vedle situací, které nás skutečně nebo domněle ohrožují na životě, spouští naše tělo pradávnou reakci útok nebo útěk i ve chvíli, kdy jsme konfrontováni s minulými traumaty nebo když se nám naskytne možnost stát se tím, kým toužíme být. Promluvit si s někým, kdo se nám líbí, zavolat do firmy a zeptat se na potenciální zaměstnání, rozjet vlastní podnikání, říct něco kontroverzního, promluvit si s někým zcela na rovinu – to jsou jen namátkou některé z věcí, které vám mohou nahánět strach. Všechny tyto věci vám nahánějí strach právě proto, že byste je měli udělat.
Nebo jak praví můj oblíbený citát: „Kvalita života se zvyšuje a zmenšuje přímo úměrně s velikostí naší odvahy.“
Tak pravil už starý známý Sokrates. S každou nově nabytou vědomostí vyvstane více otázek nežli odpovědí.
Uvědomuji si, že tento výrok se příčí všem zažitým představám o sebestředných pitomcích, kteří hledí jen sami na sebe. Přesto však platí, že se k ostatním zpravidla chováme tak jako k sobě. Navenek to nemusí být patrné, ale lidé, kteří se chovají hrozně k ostatním, mívají tentýž postoj k sobě samotným.
Přestože jsme s druhými v neustálém kontaktu, výzkumy provedené v několika posledních desetiletích poukazují na nárůst pocitu osamění a deprese ve vyspělých zemích.
Když už dopředu očekáváme, že daná věc půjde ztuha, často si ji podvědomě ztěžujeme. Já jsem kupříkladu roky považoval navázání konverzace s neznámým člověkem za něco vysoce neobvyklého, proto se to jevilo jako obtížný počin. A proto jsem také strávil spoustu času studiem a přemítáním o strategiích a způsobech, jak navázat kontakt s neznámými lidmi. Tehdy mi nedocházelo, že jediné, co jsem musel udělat, bylo říct ahoj a na něco jednoduchého se zeptat. Taková strategie zabírá v 90 % případů. Ale protože mi to už předem připadalo těžké, přistupoval jsem k tomu tak, jako by to skutečně těžké bylo.
Lidé mají silnou tendenci přeceňovat věci, kterých je nedostatek. Podvědomě přikládáme daleko větší hodnotu věcem, které jsou vzácné, než věcem, kterých je nadbytek.
Klíčovým tématem mé knihy o seznamování Models: Attract Women Through Honesty je skutečnost, jak se touha po uspokojení našich potřeb promítá do všech vztahů. Stále platí, že nejlepší cestou k nalezení romantického vztahu – ať už vážného, nebo nezávaznějšího – je být spokojen i bez romantického vztahu a investovat více do sebe.
Na zranitelnosti je úžasné to, že čím méně vám bude záležet na vlastní dokonalosti, tím více si budou ostatní myslet, že dokonalí jste.
Tento paradox představuje jeden z hlavních argumentů proti žárlivosti ve vztazích: jakmile se určité projevy či city stávají povinností, ztrácí veškerý význam. Pokud vaše přítelkyně cítí povinnost trávit s vámi víkendy, pak čas, který spolu strávíte, postrádá význam.
Je tomu tak proto, že při naprosté většině hádek vstupují do hry emoce, a to v důsledku narušení osobních hodnot a vlastních přesvědčení. Racionalita v takových situacích slouží pouze k potvrzení již existujících přesvědčení a hodnot. Jen zřídkakdy jde v hádkách o to dopátrat se objektivní a racionální pravdy, daleko častěji je cílem napravit vidění světa ostatních. Aby mohla proběhnout skutečná debata, obě strany musí upozadit svá ega a zabývat se pouze fakty. Něco takového se ovšem podaří jen vzácně, jak vám potvrdí každý, kdo se někdy zúčastnil diskuse na internetovém fóru.
Zde se setkáváme se starým známým „paradoxem volby”. Výzkumy ukazují, že jakmile máme na výběr z více možností, jsme méně spokojení s tou, kterou si nakonec vybereme. Vědci tento paradox zdůvodňují tak, že s větším množstvím voleb současně vzrůstají náklady obětované příležitosti spojené s tou možností, pro kterou se nakonec rozhodneme. Proto z ní zpětně máme menší radost.
Existuje přímá souvislost mezi tím, jak je člověk otevřený vůči rozdílným pohledům na věc, a tím, kolik toho skutečně o daném tématu ví. Jak řekl filozof Bertrand Russell: „Problém současného světa je, že hlupáci si jsou skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.”
Když jsem si tohle v sedmnácti uvědomil, málem mi vybouchla hlava.
Jeden z těch banálních výroků, který zní skutečně hlubokomyslně, ale ve skutečnosti nic neznamená. Ale i tak je pravdivý!
Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.
25 min
Přes veškerou snahu se necítíte šťastní? Možná jste prostě zapomněli sami na sebe.
16 min