Požádali jsme naše odborníky o krátká zamyšlení na téma „jak si nebrat věci osobně“. Dnes odpovídá psychoterapeut Michal Petr:

"Pojďme se na to podívat ještě jinak: Co to znamená, když si věci beru osobně? Poznám to podle pocitu důležitosti, kdy se mohu cítit ublížený, nepochopený, mám potřebu se chránit, vysvětlovat, obhajovat; získat prospěch na úkor druhého, vyhrát, porazit… Kdy vše vidím pouze ze svého pohledu.

Příklad: partner mi sděluje pro mě nepříjemnou skutečnost, a to ještě třeba nevybíravým způsobem. Co se ve mně děje? Většinou to cítím jako kritiku a snažím se bránit, klidně i útokem (však ty taky ne/děláš to a to). Jsem chycen ve své osobní důležitosti, kdy jde jen o mě. Podívat se na situaci pohledem druhého, svůj pohled na chvíli odložit, abych pochopil, co svými slovy opravdu myslí a co opravdu potřebuje, to je nebrat si věci osobně.

Mohlo by vás zajímat

Nehotový člověk

Nejsem „hotový člověk“ a nikdy jím nechci být, říká psychoterapeut Michal Mynář.

Přečíst článek

Jde o míru. Brát věci osobně je přirozené, všichni jsme sobci a kdo si to nemyslí, tak se nezná. Prvním krokem je poznat své motivace a vidět, že jsem sobec, který si (různým způsobem) jde za naplněním svých potřeb.

Pak teprve mohu přestat bojovat o svou hodnotu či pozici, uvolnit se, nechat proplout nepříjemné emoce bez vytvoření příběhu a být pak skutečně k dispozici pro druhého. Což není proces na měsíc. Chce odvahu a často průvodce.