11. 10. 2018
Inteligenční kvocient vychází z představy, že se za různými rozumovými schopnostmi skrývá jakási „obecná inteligence“, takzvaný g-faktor (podle anglického „general“). Mělo se jednat o teoretickou schopnost, která se podle vědy dvacátého století podílí na všech našich rozumových schopnostech. V tom jednadvacátém ovšem vědci ukazují, že možná vůbec neexistuje.
Lovci mamutů byli stejně chytří jako dnešní lidé. Naši paleolitičtí předchůdci proslavení Eduardem Štorchem pro výrobu svých pazourkových nástrojů potřebovali přemýšlet. Před desítkami let došel antropolog Thomas Wynn k závěru, že byli stejně inteligentní jako my (aspoň podle známé Piagetovy typologie, která rozlišuje rozumové schopnosti odpovídající zhruba úrovni kojence, předškoláka, školáka prvního stupně a nás starších dvanácti let, kdo umíme abstraktně uvažovat), a ke stejnému výsledku nedávno dospěli odlišnými metodami i neurovědci). Proč vědci neužívají raději oblíbené „IQ“, inteligenční kvocient?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné