Sami proti sobě

Sebedestruktivní chování má mnoho podob. Projevuje se i útoky na naše nejbližší.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

12. 9. 2017

Ze seriálu: Vztek
Půjdu na to oklikou, na tu sebedestruktivitu. Dívka. Nebo mladík, to je jedno. To něco, co se dnes spolu pokusíme prozkoumat, nedělá mezi pohlavími zásadnější rozdíly. Pro nezasvěceného a také pro část sebereflexivního já oné dívky, říkejme jí Adriana, je její život úplně v pořádku. A místy vysloveně krásný. „Na co já si vůbec stěžuju? Měla bych se radovat, jak dobře se mám. Tolik lidí kolem mě má opravdové problémy!“ Ano, má se dobře. A nemá. Záleží, jak definujeme kritéria.

„I rodinu mám normální, v dětství jsem nezažila žádná traumata...“ Pravda. Netrpěla hlady, nebyla zneužívaná, ve škole jí to šlo lépe než průměrně a i mimo školu měla dost podnětů pro vývoj. Máma byla trochu chladná – taková ta máma, co se dokonale postará, navaří, napeče, vypere a sežene, ale pochválí jen zřídka a obejme jen o narozeninách a svátcích. Ale taková je možná každá třetí máma a díky za ni, děti na tom opravdu bývají mnohem hůř. A ano, táta nebyl moc doma, a když byl, tak míval vypito a k mámě se nechoval hezky... ale také není jediný takový.

Podtrženo, sečteno, vynásobeno koeficientem místního sociologického standardu – norma. I to věčné vyčítání rodičů, mezitím už v důchodu, i ta jejich nespokojenost s čímkoli, co Adriana udělá nebo neudělá, se do té normy vejde.

Tolik toho četla a slyšela o vlivu dětství na život, tolik cizího lidského neštěstí by uměla vysvětlit příčinami počínajícími v něm! Ale proč není v životě dobře jí!? Kde se vzala její neschopnost prožívat normální, spokojený život, proč si ho sama kazí? Proč si sabotuje štěstí?

Manžel je fajn, má ji rád, je tolerantní k jejím náladám, dokonce kytku občas přinese, co by za to daly její kolegyně! Rodiče jsou, geograficky i pocitově, dost daleko na to, aby dnes mohli být ochotnými milujícími prarodiči a na ni samotnou v roli dcery měli už jen omezený vliv. A dvojčátka jsou hodně vyčerpávající, ale zdravá a šikovná a přece jen si spolu víc a víc vystačí, není třeba věnovat se jim celé dny jako v prvních letech jejich života...

Adriana toho ví z knížek a internetu spoustu i o sebelásce, o pozitivním přístupu, o tom, že jsme tvůrci vlastního štěstí. Proč si nevytvoří svůj život takový, aby jí v něm bylo dobře – nebo ještě lépe, proč tak ten svůj současný život nevnímá, proč jej (a proč sebe) neumí mít ráda? A zároveň – jak by i mohla samu sebe mít ráda, když tohle všechno neumí, když znova a znova selhává v té obyčejné věci, jakou je normální život bez trápení sebe a okolí? Začarovaný kruh.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Mobil není dudlík

Jak pomoci k psychické pohodě dětem ve světě mobilů a tabletů? Časový limit nestačí.

9 min

Manipulační imunita

Jak nenaletět manipulaci? Učme se vyznat ve svých emocích a nebojme se jít do konfliktu.

12 min

Živoucí tělo

Je naší spojkou se světem, přesto ho málokdy doopravdy vnímáme. Jak to napravit?

10 min

Citově mimo

Druhý vás poslouchá, ale jako by neslyšel. Proč se někdy nedokážeme na blízké naladit?

8 min

Ve špatném vztahu

Co nás tam drží? Nevědomky si přehráváme staré vzorce a zranění. Kudy ven?

12 min

12. 9. 2017

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.