Audiokniha pro předplatitele: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Životní cesta běžce

Pravidelné běhání mění život, stává se drogou.

Ze seriálu: Bodylab

Jan Smetánka

Jan Smetánka

18. 8. 2011

Pravidelné běhání postupem času odkrývá tajemství fungování našeho těla, reguluje naši životosprávu i naše emoce. Je prevencí chmurných a prokrastinačních nálad, hlavě dodává okamžitý „refresh“. Je imaginárním, ale stále přítomným koučem našeho životního stylu. Díky němu je náš život vyrovnanější a náš trénink stále snesitelnější.

Jak potvrdí většina pravidelných běžců, běhání se docela rychle stává návykovým. Běhání delších tratí často přináší silné vnitřní prožitky a pocity libosti, jež si pak přirozeně chceme navozovat znovu a  znovu.

Souvislý běh na deset kilometrů je vždy námahovým stresem. Asketickou motivaci běžce nepochopí běžný smrtelník, který nezná radost z pocitu „dát si do těla“. Nesportující lidé mluví v této souvislosti o masochismu, slasti z utrpení.

„Amatérské běhání pro radost je spojeno s euforizací. Tu způsobují biochemicky-endogenními opiáty, vyplavované při námaze do organismu,“ vysvětluje profesor Václav Hošek, rektor Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra.

Endogenní opiáty podle Hoška pomáhají ustát zátěžové situace, mají analgetický účinek (tlumí bolest). „Je to ale složitější problematika a někdy se chybně zjednodušuje, například v interpretaci adrenalinových sportů. Je dobré si o tom něco přečíst, než se do něčeho takového pustíte,“ upozorňuje.

Nejsou to jen endogenní opiáty, které nám běžeckou dřinu ulehčují. Svoji roli hrají například i momentální počasí nebo charakter krajiny, kterou běžíme. To vše přispívá k tomu, že při běhu často dosáhneme až meditativních stavů a uvolnění. Kdo se dostane do takzvané zóny, tedy pocitu, že může jako Forrest Gump běžet donekonečna, ten si chce tento zážitek dopřávat opakovaně.

Příběh běžce

Třiašedesátiletý japonský spisovatel Haruki Murakami každé ráno běhá deset kilometrů. A každý rok si střihne několik maratónů. Aspoň to tak bylo, když před třemi lety napsal svůj běžecký deníček s názvem O čem mluvím, když mluvím o běhání. Po ranním běhu si sedne ke psaní a výsledkem jsou nádherné knížky.

Ve svém deníku píše: „Z hlediska duševní hygieny je pro mě důležité, že jsem denně zhruba hodinu běhal. Zajistil jsem si tak chvíli ticha jen pro sebe. Přinejmenším nemusíte při běhání s nikým mluvit a nikoho poslouchat. Díváte se na okolní svět, pozorujete sebe sama. A to úplně stačí. Jsou to vzácné a ničím nenahraditelné chvíle.“

Jak výstižné. Dobrý spisovatel se nezapře. Na jiném místě v knize ještě víc odkrývá psychologický rozměr svého běžeckého tréninku: „Základním principem je pro mě běžet v prázdnu. Nebo, když to řeknu obráceně, běhám možná právě proto, abych dosáhl prázdna.“

Jak se návykové běhání proplétá s naším každodenním životem popisuje i několik běžeckých trenérů z party Emperium:

Lenka Fanturová: „Běhání je cesta k tomu, jak si během pár desítek minut vyčistit hlavu od všedních starostí. Poznat pocit, jaké to je být chvíli jen sám se sebou. Nebo naopak můžeme poznat partu podobně běžecky naladěných lidí a těšit se na pravidelné setkávání s nimi.“

Patrik Bém: „Na běhání si člověk po určité době vypěstuje závislost. Snažím se mou vášní pro běh nakazit každého, koho potkám. Běhání mě nabíjí pozitivní energií, pomáhá mi poznávat sebe sama a přináší mi krásné chvíle plné emocí. Dokud běžím, žiju.“

Využívejte celý web.

Předplatné

Lenka Horká: „Běh mi dává nesmírnou volnost. Můžu běžet kam chci, co mi vlastní síly dovolí. Jsem jen já a cesta, cesta a já. Když běžím pomaleji, tak při běhu odpočívám, pročistím si hlavu. Ráda poslouchám hudbu a užívám si to. Když se potřebuji unavit, zrychlím a dávám si do těla. Člověku se i změní chutě. Kdo by si taky dal před desítkou svíčkovou se šesti…“

Tereza Šťastná: „Spousta z nás přijala běhání za životní styl. Mluvíme a píšeme o něm, vnucujeme ho našim přátelům, abychom tu radost mohli společně sdílet. Každé své běhání beru jako událost. Příprava mi zabere skoro stejně času jako samotný běh. Určitě stojí za to vyzkoušet, co s námi budou dělat vyplavující se endorfiny a jak krásně se pak budeme cítít.“

Soutěž:

Sportband monitoruje váš běh a následně zaznamenává vaše snažení ve své online aplikaci. Sportband získá čtenář, jehož diskusní příspěvek dostane od ostatních do úterý 23. srpna do 12:00 největší počet „palců“ (nejvíce čtenářů jejich příspěvky označí jako trefné). Soutěž je „freestyle“, nemusíte se držet pouze diskusní otázky.

Téma k diskuzi: Jak se pravidelné sportování promítlo do vašeho duševního života?

Diskuse 0

Jan Smetánka

Vydavatel a manažer Psychologie.cz, lektor v oblasti pohybu a relaxace

bodylab.cz