Představte si, že se vás při přijímacím pohovoru váš možný budoucí zaměstanavatel zeptá, v kolik chodin chodíte spát a jak jste na tom se stravou a pravidelným cvičením. O vašem přizdobeném životopisu nepadne ani slovo. Já bych se jako šéf ptal právě na tohle.
Ještě chvilku fantazírujme. Určitě bych se zajímal o duševní a fyzické zdraví člověka, jemuž bych svěřil důvěru. O to, zda můj budoucí zaměstnanec chodí do práce odpočatý, v dobré náladě. Jestli bude ostatní spolupracovníky „infikovat“ pozitivním nastavením, nebo naopak přinese do týmu závan svého zasmrádlého soukromí. Ve většině případů je to důležitější než zkušenosti a papír ze školy. Pokud je totiž člověk spokojený a otevřený, postupně se bez problémů naučí to, co bude pro svou práci potřebovat.
Co se stane, když se se zdravím ocitneme na hraně? Přicházíme o svobodu: můžeme dělat už jen něco.
Kdyby to podmínky dovolily, zašel bych možná ještě dál a zavedl do pracovní doby takové experimenty, jaké například prováděl barmský učitel meditace U Ba Khin. Ten působil ve státní sféře a pro své podřízené zavedl během pracovní doby pravidelné meditace vipassana.
Doktor Igor Bukovský říká, že chlap, jemuž je zdraví ukradené, představuje pro svou rodinu do budoucna ohrožení. To samozřejmě platí i pro našeho adepta o novou pozici.
Svatý kvartet
Uvádí se, že k naší základní životní spokojenosti vede trojice:
- vztah, rodina
- uspokojivá práce
- koníčky, záliby, které nás naplňují.
S tímto souhlasím a doplňuji o další pro mě významný pilíř, a tím je životospráva. Pro někoho je vášnivým koníčkem, pro jiného opruzem, zbytečností, o které nechce slyšet, pro dalšího nutnost, i když ne zrovna zábavná.
Vytáhnu jedno klišé: Když jsme zdraví, můžeme cokoliv. Skutečně cokoliv si usmyslíme a máme sílu to zrealizovat. Co se stane v momentě, když se se svým zdravím ocitneme na hraně? Přicházíme o svobodu – můžeme dělat už jen něco.
K čemu je tedy dobré zabývat se svou životosprávou, malými detaily, které rozhodují a které nám v dlouhodobém horizontu zajišťují spokojenější život? Právě kvůli naší vlastní svobodě.
Životospráva k nakousnutí
Životosprávu vnímám jako chutný rozkrájený koláč. Neokousaný. Kdo není na sladké, ať si představí svou oblíbenou pizzu – předtím, než ji sní. Jednotlivými dílky jsou naše strava, pitný režim, pravidelné fyzické a mentální cvičení, relaxace, regenerace, spánek. A určitě můžeme s výčtem pokračovat dál.
Výsledky se nedostavují okamžitě a za peníze si něco takového nekoupíme. Není to o členství ve fitness klubu. Je to naše usílí a trpělivost, co nám zlepší život.
Jsem přesvědčený, že věnovat pravidelně určitou pozornost celému koláči je jednou z nejlepších investic, jakou si můžeme nadělit. I když je to občas časově náročné a otravné.
Náš dobrý pocit z každodenního života není cílem, ale cestou samotnou, která se neustále formuje, mění. Smysluplná a pravidelná péče o naši dokonalou živou mašinu nepatří zrovna k hitům dnešní doby – výsledky se nedostavují okamžitě a za peníze si něco takového nekoupíme. Není to o členství ve fitness klubu. Je to naše usílí, síla vydržet, zapálení pro věc a naše trpělivost, co nám zlepší život. Shodneme se na tom, že ty skutečně hodnotné věci se nerodí přes noc, ale během naší dlouhé cesty?
Kondice a zdraví, jak fyzické, tak psychické, je hlavním tématem programu Bodylab. Od 7. listopadu se scházíme každou středu v sympatickém minimalistickém prostoru Yanka v centru Prahy (Soukenická 7, Praha 1) v čase od sedmi do osmi večer. Nedávno jsme také vyrazili do terénu na první Bodylab víkend. Atmosféru na svých fotkách zachytil jeden z účastníku workshopu, fotograf Petr Hoffelner.
Využívejte celý web.
Předplatné
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
