O situacích, kterých se obáváme, vymýšlíme téměř hororové scénáře. Mezitím strach sílí, až nás pohltí. Tak nám mezi prsty utíkají příležitosti.
Čtyřiadvacetiletý mladík z Jihoafrické republiky pokořil na svém longboardu rychlost 110 kilometrů za hodinu. Je to hráč se životem? Blázen bez pudu sebezáchovy? Možná. Každopádně umí překonat strach. Umíte to i vy?
Strach je běžná lidská emoce, která bezesporu pomáhala lidem přežít. V dnešní době je však většina našich strachů zbytečných a přehnaných. Bojíme se neúspěchu, odmítnutí. Bojíme se dokonce i změny.
Nejdůležitější je umět si strach přiznat. Potom jej můžeme začít brát jako výzvu.
Velice často se stává, že si o situacích, kterých se obáváme, vymýšlíme téměř hororové scénáře. Mezitím strach sílí, až nás pohltí. Nakonec skončíme tak, že se krčíme ve stínu ušlých příležitostí a vyhýbáme se slunným zážitkům. Tak nám mezi prsty utíkají zajímavé zkušenosti.
Jak ale sebrat odvahu, abychom odvážně sjížděli kopec, kterému říkáme život?
Nejdůležitější je umět si strach přiznat. Potom jej můžeme začít brát jako výzvu a pozvolna se začít pouštět do situací, kterých se tak obáváme. Náš longboardista také jistě sjel mnoho menších kopců podstatně nižší rychlostí…
Tak začneme překonávat sami sebe. Zvýšíme si sebevědomí, uděláme si radost a přispějeme tím k růstu naší osobnosti. A když ani to nepomáhá? Zkuste si představit nejhorší možný scénář dané situace. Uvidíte, že jakmile si uvědomíte jeho nepravděpodobnost, bizarnost a směšnost, váš strach se zmenší.
A učme se rozlišovat, kdy je strach opodstatněný.
Vybavíte si situaci, kdy vás strach doslova paralyzoval, jako byste stáli na vrcholu strmého kopce, třebaže při zpětném pohledu víte, že o nic nešlo?
