Jak se jmenuje ten Němec…

Na civilizační choroby si už zvykáme jako na součást našich životů – dokud nezaklepou na naše vlastní dveře. Stačí na chvíli zapnout televizi, otevřít noviny nebo vyjít na ulici.

Já sama pocházím z průměrné české rodiny. Jedna babička trpěla pozdní demencí, druhá demencí alzheimerova typu. Nejspíš mě to také čeká. Musím říct, že babičky žily relativně spokojeně, v rodinném prostředí, až do svého odchodu.

Když Alois Alzheimer nemoc na počátku 20. století diagnostikoval, jednalo se o postižení neobvyklé a vzácné. S prodlužováním věku a přibývajícím počtem seniorů se z ní stává jedna z nejčastějších příčin úmrtí. Ač zatím není známo, co ji způsobuje, souvislost s věkem je patrná. U lidí nad 80 let trpí alzheimerem každý pátý a v tomto neradostném žebříčku vedou ženy.

Štěstí je dobré zdraví a špatná paměť. Člověk postižený Alzheimerovou chorobou neví, že je nemocný.

Jak se chorobě vyhýbat co nejdéle? Tady je pár doporučení. Nenechte se zmást tím, že znějí banálně, zkuste to projít a opravdu se zamyslet:

• Dbejte na složení své stravy.
• Buďte aktivní, zajímejte se o své okolí.
• Sportujte, fyzicky pracujte.
• Rozvíjejte své vztahy, koníčky.
• Vzdělávejte se.
• Čtěte, luštěte křížovky, trénujte paměť.
• Sledujte se, pokud máte podezření, řešte je co nejdříve.
• Mějte radost ze života, berte věci s nadhledem.

Ten poslední bod jsem přidala tak trochu navíc. Možná vás od nemoci neuchrání, určitě vám ale zlepší kvalitu prožitého života. Snažte se na věci dívat z té lepší stránky.

Alzheimer je choroba vážná a bohužel až příliš častá. Ale člověk, který jí trpí, na ni nemá náhled. Neví, že je nemocný. Ne nadarmo se říká: Štěstí je jednoduše dobré zdraví a špatná paměť.

A až se nemoc dotkne vaší rodiny, snažte se být trpěliví. Určete pravidla, jak se u vás doma k takové situaci přistupuje. Lásku a péči potřebujeme celý život, ale přijde doba, kdy se bez pomoci blízkých doopravdy neobejdeme.