V katastrofické situaci přestaneme očekávat záchranu zvenku a objevíme hrdinu, který je v každém z nás.

Od konce ledna je v kinech film Nic nás nerozdělí. Snímek vypráví skutečný příběh rodiny, která v prosinci roku 2004 přežila ničivý úder vlny tsunami. Tato hrozivá přírodní katastrofa s sebou vzala téměř 230 000 lidských životů.

Hlavním poselstvím filmu není zobrazovat hrůzy napáchané přírodním živlem. V první řadě vypovídá o odvaze, víře a ochotě vzájemně si pomáhat. Ukazuje nám, že se naše nejušlechtilejší vlastnosti projeví v těch nejhorších chvílích.

Tomu také odpovídají poznatky z krizových situací. Lidé v nich – navzdory všeobecnému očekávání – obvykle nezačnou panikařit. Právě naopak. Snaží se vzájemně si pomáhat.

V těch nejvypjatějších okamžicích se často přestaneme spoléhat na grandiózní příchod nějakého zachránce a objevíme hrdinu, který spí v každém z nás.

Katastrofické situace přispívají k osobnímu růstu. Uvědomíme si své hodnoty a přijdeme na to, že na některých věcech vlastně až tak moc nezáleží. A na jiných zase záleží mnohem víc, než jsme si ochotni připustit.

Potřebujeme pro toto osvícení opravdu prožít něco hrozného? Zkusme každý den udělat něco pro druhé. Nemusí jít o nic velkého. Stačí drobnost. Ne z povinnosti, ale proto, že nám to zpříjemní všední den.

Věřím, že náš život bude spokojenější a smysluplnější. Pomůžeme tak hlavně sami sobě.