odemčené

Máte se s kým obejmout?

Když se z komunikace manželů vytratí gesto objetí, přenechává místo hádkám a nevěře.

Jan Majer

Jan Majer
Šéfredaktor Psychologie.cz

15. 8. 2016

Ze seriálu: Editorial

Každý člověk by měl několikrát za den spočinout v dlouhém objetí. Má to vliv nejen na vztah, ale také na tvorbu důležitých hormonů. Neděláme to. Sem tam s dětmi. Je to důležitější a zapeklitější téma, než to na první pohled vypadá.

Po přečtení článku Chvála objímání – a zvlášť poté, co jsem si všiml, že nečekaně zaujal rekordní počet čtenářů – se mi hlavou honily myšlenky, které v textu vysloveny nebyly, ale vyrušovaly mezi řádky.

  • Kolik z nás má někoho, kdo nás každý den rád obejme?
  • Někoho, o jehož dotek stojíme, v jehož objetí cítíme štěstí a úlevu?

Objetí je krásné, tělu i duši prospěšné gesto. Z partnerské komunikace ale většinou vyšumí spolu s vášní prvních let.

Místo vzájemného fyzického kontaktu začneme chovat miminka. S dětmi se pak dotýkáme a na procházce nebo při usínání držíme za ruku, dokud nám to dovolí.

Mohlo by vás zajímat

Děti nám vše věří

Děti se často cítí opuštěné a nemilované. Jak vyjádřit zájem o to, co se s …

Přečíst článek

Je to přirozený a obvyklý vývoj. Podobně jako je přirozené a obvyklé, že si s partnerem přestaneme povídat, přestaneme se poznávat.

Přirozené a obvyklé je i to, že se v takovém vztahu cítíme oba osamělí a že se většina vztahů rozpadne nebo tak nějak doklepe – bez dotyků a bez sdílení.

Co to znamená pro dítě, když je rodiči objímáno, ňucháno, pusinkováno, tuleno, očucháváno a hlazeno, když je tohle všechno směrováno na ně jako na jediný milovaný objekt, jako na domácí hromosvod emocí a frustrací, zatímco rodiče si od sebe navzájem drží odstup, jako by hráli na babu?

Domyslete sami, jak to ovlivňuje osobnost dítěte, jaký mu to dává základ pro jeho budoucí vztahový a intimní život.

Možná…

Kdo žije v „bezkontaktním“ vztahu, strádá bez dotyků a objetí stejně jako člověk, který partnera nemá. Jeho prázdnotu navíc vedle smutku plíživě naplňuje jemu nepochopitelná zlost a beznaděj.

Články k poslechu

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

15. 8. 2016

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.