Pro vaše blízké: Dárkové předplatné
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Kam se špatnou náladou

Přátelé vás neodvrhnou za to, že jste smutní. Co doopravdy vadí a čeho se můžeme docela dobře zbavit?

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová

14. 8. 2016

Ze seriálu: Jednohubky

Negativní emoce to na světě nemají jednoduché. Nikdo je nechce. Všichni je přesto někdy máme. Každý okamžik našeho dne má svou náladu, stejně jako svět má vždycky nějakou barvu.

Cítit se dobře je přirozenou tendencí všeho živého. Svým naladěním ovlivňujeme také své okolí, ať už si pod tím představíme lidi, se kterými vstoupíme během dne do přímého kontaktu, nebo šířeji a méně hmatatelně něco jako emoční životní prostředí. A nikdo snad nechce trpět ani vědomě škodit.

Vedle dobré nálady ovšem stejně přirozeně zažíváme nejrůznější propady, rozlady, bubliny stoupající na povrch z hlubin, kdy nás něco zasáhne, aniž bychom věděli proč. Je nám vcelku jasné, že permanentní dobrá nálada je nereálná a nedosažitelná.

Být „v pohodě“ se ovšem žádá: povrchní a průhledné keep smiling je přitom méně záludné než skrytý požadavek vyrovnanosti a dobrého naladění, kterými se v jistých kruzích sluší demonstrovat svou osobní rozvinutost a pokročilost.

Místo v potravním řetězci

Svět nás přesvědčuje, že být smutný nebo naštvaný je pomalu neslušné. Že by si každý měl řešit své problémy sám v sobě, protože okolí mu beztak jen nastavuje zrcadlo. A když už se potřebuje ventilovat, ať si s tím někam zaleze, aby nikoho neobtěžoval. Nebo jde rovnou na terapii a tam si to „vyřeší“.

Nelidské, viďte. Oč lepší by byl svět, kde člověk může volně vypustit jakoukoli ošklivost, kdykoli má dojem, že to potřebuje, a všichni to chápou. Naslouchají. Jemně ho podpoří… a pak si jdou svoje vlastní bolesti vyřešit někam stranou. Ke své vlastní soucitné vrbě. Protože nikdo přirozeně nechce být dnes a denně v blízkosti někoho, komu je mizerně.

Lidstvo ulehá na terapeutické pohovky a terapeuti pak chodí k dalším terapeutům a na supervize – vzniká jakýsi potravní řetězec, kde čím jste výš, tím máte méně možností.

Vypadá to jako neřešitelný oříšek. Jak to s těmi náladami a emocemi tedy provést?

Kdo je tady šéf

V prvé řadě je dobré uvědomit si rozdíl mezi emocemi a pocity. Zatímco emoce jsou spojeny s prapůvodními instinkty, pocity se pojí s naším myšlením, vysvětluje v článku Jak se učíme prožívat emoce Kamila Thiele. Jde o představy a obrazy, které si vytváříme sami a které i sami můžeme měnit.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Emoce skutečně vládnou nám, nikoli my jim, jak s oblibou zdůrazňuje Radkin Honzák. Mezi ty základní se přitom obvykle počítá například strach, smutek nebo radost. Není zdravé je potlačovat (je v pořádku plakat, když prožíváme smutek) nebo se týrat za to, že neděláme, co bychom měli (je v pořádku neplakat, když smutek necítíme). 

U pocitů, jako je nespokojenost, frustrace, pocit méněcennosti nebo zášť, to takto jednoznačně neplatí. Mnohem dřív, než budeme řešit dilema, zda otravovat široké okolí, nebo se v koutku tiše trávit sami, můžeme pracovat na tom, abychom je generovali v menší míře. Jak? Postupnou změnou svého myšlení a pohledu na svět.

Nedělat, co škodí

Je to běh na dlouhou trať. Pro naše každodenní fungování se dá začít třeba tím, že ze svého repertoáru vyřadíme návyky v zacházení s náladami, emocemi a pocity, které neprospívají nikomu a jsou zkrátka zbytečné.

Přátelé vás neodvrhnou za to, že jste dneska smutní nebo mrzutí. Co doopravdy vadí a čeho se můžeme docela dobře zbavit? Přestaňme

  • roztáčet kola nespokojenosti tím, že se zas a znovu rozčilujeme nad stejnou věcí, když už jsme se jednou uklidnili
  • nosit si problémy z místa na místo: s rodinou rozebírat trable v práci a přátelům si stěžovat na partnera – zkusme řešit, co se řešit dá, tam, kam to patří
  • zbavovat se jakéhokoli emočního nepohodlí tím, že ze sebe všechno vychrlíme, když by bylo na místě se svými pocity být uvnitř a prožívat je
  • používat zástěrky a strategie: rozčilovat se nad frontou na poště nebo nad článkem v novinách, když nás ve skutečnosti zlobí něco úplně jiného.

Kam tedy se špatnou náladou? Tam, kam právě jdete vy. Vezměte svou náladu s sebou a buďte k ní laskaví, ať už je jakákoli. Nechte ji zkrátka být, jaká je. Protože základní vlastností nálad je to, že jsou proměnlivé. Když nebudete tlačit, za pár chvil už může být všechno jinak.

Nikdo nemusí být permanentně šťastný. Ale jestli vám nevysvětlitelné návaly emocí a výkyvy nálad ničí život a vztahy, na tu terapii jděte. Nebo si najděte jiný bezpečný kout, kde můžete se svými pocity být a nechat je vstupovat do interakce s dalšími stránkami svého nitra. Právě tak můžete objevit cenné souvislosti – a právě tohle může vaše prožívání podstatně a přitom jemnou cestou proměnit.

Ne proto, abyste ve světě, který chce vidět úsměv, měli právo na existenci. Prostě proto, aby se vám lépe žilo.

Diskuse 0
Jednohubky
Seriál

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Štěstí