Foto: Thinkstock.com
odemčené

Nesnesitelná lehkost deindividuace

Online komunikace nám může pomoci snáze odhalit stinné stránky naší osobnosti.

Kateřina Schönová

Kateřina Schönová
Psycholožka

1. 3. 2013

Ze seriálu: Psycho

Dokážete se v diskusích pod články a při jiných formách online komunikace dostat do varu, psát silná slova, formulovat odvážná tvrzení, napadat druhé tak, jak byste si to ve skutečnosti nedovolili? Zkuste si svých reakcí a pocitů všímat a přemýšlet, co vám odhalují.

Internet je anonymní prostředí, které v mnohém připomíná situaci v davu. Jsme obklopeni velkým počtem osob a částečně nebo zcela ztrácíme vnímání vlastní individuality. Tento fenomén se nazývá deindividuace.

Vliv deindividuace zkoumali například Diener, Fraser, Beaman, a Kelem (1976). Ve svém výzkumu pozorovali děti při halloweenském koledování. Žena spolupracující s experimentátory nechala děti samotné v místnosti se sladkostmi. Řekla jim, že si smí vzít jen jeden kus. Některých dětí se předtím ptala, kde žijí, kdo jsou jejich rodiče a jak se jmenují. Ostatních se nevyptávala, a tudíž zůstaly v anonymitě.

Sem tam si něco stáhneme všichni, kdo známe Ulož.to nebo jiné zdroje. Víme, že je to svým způsobem krádež.

Jestliže děti přišly ve skupině a zůstaly v anonymitě, tak si v 60 % vzaly více sladkostí, někdy dokonce celou misku. Děti, které byly ve skupině, ale jichž se „hostitelka“ vyptala na jména a bydliště, a děti, které sice zůstaly anonymní, ale přišly samy, si více než jeden kus vzaly jen ve 20 % případů. Dítě, které přišlo samo a nebylo anonymní, si více než jeden kus vzalo pouze v 10 % případů.

Mohlo by vás zajímat

Vnímám a hodnotím

Potřebuji si situace prožít. Bez hodnocení se neobejdu.

Přečíst článek

V internetové realitě se mnohdy chováme stejně jako děti, jež si nevezmou jednu sladkost, ale rovnou si naplní kapsy. Za své chování necítíme plnou odpovědnost.

Možná si ve skrytu duše říkáme: Nikdo mě nevidí, navíc to dělají všichni, tak co? Díky tomu můžeme uskutečňovat přání, která jsou za normálních okolností nepřijatelná. U někoho se to projevuje neškodně. Třeba tím, že v internetové diskuzi zveřejní agresivní nebo vulgární příspěvek, i když se to s jeho přiznanou „přirozeností“ neslučuje.

Dalším projevem je internetové pirátství. Ano, sem tam si něco stáhneme všichni, kdo známe Ulož.to nebo jiné zdroje. Víme, že je to svým způsobem krádež. Dá se říct, že toto jsou jen drobné nešvary. Někomu však může deindividuace umožnit uskutečňovat mnohem temnější tužby.

Udělali jste někdy anonymně něco, pod co byste se vlastním jménem styděli podepsat? Jak s takovým nahlédnutím na vlastní temné stránky naložit?

Články k poslechu

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

1. 3. 2013

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.