Seriál: Můj kousek slona

Moje dětská, naivní víra musela zmizet, aby na prázdné místo mohla přijít ta opravdovější.

Naučme se ze všedních dnů vyzobávat rozinky toho krásného a dobrého.

Nenecháváte si utéct nějakou příležitost, jak být s lidmi, na kterých vám záleží?

Existují věci, o kterých se prostě nežertuje? Kdo o nich rozhoduje?

Proč by měl být váš domov zanesený krámy, které vám už dávno neslouží?

Dvě čárky dají do pohybu věci a pocity, o kterých jste doteď neměli potuchy.

Někdo vás zaujme, nevíte proč. Možná v sobě nese něco, s čím se právě teď …

Máte pocit, že vám pomůže snad jenom zázrak? Pak si dobře prohlédněte, jak váš zázrak …

Domýšlíme si. Vidíme něco, co není. A neplatí to zdaleka jen pro náš zrak.

Svět je plný laskavostí. Na nás je, abychom je nepřehlédli.

Je těžké sobě i druhým vysvětlit, že nelze česat jablka z jabloní, které teprve začínají …

Hudba v nás a kolem nás propojuje něco, co by jinak zůstalo rozpojeno.

Postupným ztrácením postupně i nalézáme. A to nalézání není vždy snadné a příjemné.

Umíte se mít rádi a být spokojení, nebo to odkládáte na den, až budete mít …

Tam sem si hlávala, kdys sem byla malá, pronesla tříletá neteř. Čím děti dostávají vás?

V ženách je krása, něha i pomíjivost, která sama o sobě neví. Čím jsou ženy …

Muži nás inspirují: abychom i my měly své sny, vize a cíle. A abychom uměly …

Když je žák připraven, učitel se najde. Někdy své učitele nepotkáme osobně, ale nechají nám …

Řízení je vážná věc. Ale pomyslným držkopádům, které proces učení provázejí, je nejlepší se smát.

Nic z toho, co máme, není samozřejmé. Připomněla mi to náhoda.