Nový audiobook: Milování
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Děkuj

Nic z toho, co máme, není samozřejmé. Připomněla mi to náhoda.

Ze seriálu: Můj kousek slona

Před pár dny jsem v práci posílala lidem hromadně informaci esemeskou. Přeběhl den a večer jsem na mobilu objevila jednu nečekanou pozdní reakci. Paní zapomněla napsat písmenko na konci a dorazila mi zpráva ve tvaru: „Dekuj“.

„Děkuj?“ četla jsem překvapeně znovu se zapojením diakritiky. Vtípek náhody – číst doporučující či přikazující, téměř mravokárný, stručný pokyn ve dnech, kdy mne opakovaně pronásledovaly pocity únavy, životní nespokojenosti v některých oblastech a bezmoci. Smát se, nebo brečet?

Sedlo to (jak se říká, jako zadek na hrnec) a bylo to přitom tak až kýčovitě patetické, že ve mně zvítězil osvobozující smích. Pak jsem se zvedla a šla se o obdržené poselství podělit s přítelem. S dodatkem, že když už mě osud nabádá, že mám začít děkovat, tak začnu tím, že děkuji jemu – za to, že existuje.

Uculoval se jako já, taky jej to pobavilo, ale vypadal spokojeně. Taky jsem pohladila kočku a řekla jí totéž, tvářila se blahosklonně a chápavě. Byla právě po jídle a nenastal ještě její čas proměny v divokou řádící šelmu (tři ráno).

Vzpomněla jsem si na více dalších menších i větších, zajímavých i běžných záležitostí, za které životu můžu poděkovat, a na slova kamarádky. Prý jsme velmi nároková společnost, neuvědomujeme si, že nic z toho, co máme, není samozřejmé. Neumíme být vděční.

Uvědomila jsem si znovu, že už dávno vím, že se můžu trápit vším, co nemám a třeba mít nikdy ani nebudu, co nezvládám a třeba ani nikdy nezvládnu. Můžu prohlubovat svoji nespokojenost, že není hotovo tamto a támhleto, přesoustředit se na to a uvrhnout sama sebe do čirého zoufalství.

Nebo se můžu radovat ze všeho, co mám, co funguje, procvičovat si vděčnost a spokojenost. Určitě je děkování prospěšnější než chmury a pomáhá i zvládat zátěž, těžké úkoly a neúspěchy. Takže – zdá se nám někdy, že to s námi jde z kopce? Možná, že jeden ze zakopaných psů je, že málo děkujeme.

Za co jste vděční vy?

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Rozhodnutí: potrat

Ničivé morální dilema přechází do období úzkosti. Výčitky míří i na muže, často oprávněně, říká …

26 min

Pravdy tak akorát

Naučte se dětí správně ptát a podporovat je s citem pro jejich prožívání.

8 min

Strach být sám

Co když si vážně nikoho nenajdu? Je se mnou něco špatně? Jaký život mě čeká …

9 min

Proč tak koukají?

Pocit nedokonalosti může člověka zcela ochromit. Jak nás vidí lidé kolem nás?

5 min

Jak zkrotit své démony

Přestaňte se jim vyhýbat. Přestaňte s nimi bojovat. Raději se s nimi naučte vycházet.

18 min

Otevřít audio sekci
Můj kousek slona
Seriál

V příběhu, který se traduje od dob Buddhy, stojí několik slepců kolem slona a dohadují se, jak vypadá. I když nejsme slepí, vidíme vždycky jen část skutečnosti. Nabízím vám tu moji.

Čtenář/ka Psychologie.cz

  • Štěstí