Terapie šokem

Německý filozof Martin Heidegger rozlišoval dva způsoby bytí. Prvním je takzvaný stav zapomnětlivosti bytí, který si lze představit velmi snadno. Kolotoč práce, povinností, v tom lepším případě i zábavy. Svou pozornost neustále zaměřujeme na vnější svět a na to, co k nám z něho přichází. Konzumujeme jídlo, pití, zboží, zážitky, emoce, vztahy. Po celodenním maratonu se na chvíli nezastavíme ani v posteli po ulehnutí, jelikož vyčerpáním rychle usneme. A ráno vše nanovo. V tomto shonu není prostor pro uvědomění si sebe sama – kdo jsem, kde jsem, kam jdu, je to opravdu to, co chci?

Druhý způsob, stav uvědomování si bytí, je autentický – vnímáme, že jsme a že žijeme. Uvědomujeme si, jak nám je ve vlastním těle, co prožíváme, co cítíme, jakou podobu mají naše myšlenky a kam jsou nasměrovány. Nacházíme se v kontaktu a v konfrontaci se základními záležitostmi, což nás může pobízet k naplňování své vlastní existence tím, že za ni převezmeme odpovědnost a uskutečníme ve svém životě změny. Jsme totiž jeho tvůrci.