Vejce nebo slepice?

Pořídit si nová prsa, hezčí nos nebo si nechat odsát nějaký ten špíček je dnes ještě jednodušší než nosit rovnátka. Nepochybuji o tom, že ve většině případů tato vylepšení zvyšují sebedůvěru. Americký dermatolog Eric Finzi navrch zjistil, že jedna ze zkrašlovacích procedur prokazatelně pomáhá pacientům s depresemi.

Botulotoxin, známý jako klobásový jed, se pod obchodním označením Botox využívá v kosmetickém průmyslu k redukci vrásek, především v oblasti čela a kolem očí. Ty se vytvářejí v důsledku aktivity mimických svalů, které botox paralyzuje. (O tom, jak omezení mimiky ovlivňuje komunikaci a vztahy jsme psali v článku Mlčení hladkých tváří.)

Své uplatnění má botox i v lékařství. Používá se proti přílišnému pocení nebo u onemocnění s nadměrným svalovým tonusem. Finzi však ve své knize The Face of Emotion: How Botox Affects Our Moods and Relationships tvrdí, že právě kosmetické užití Botoxu má antidepresivní efekt.

K této myšlence ho přivedla James‑Langeova teorie emocí, která říká, že primární jsou motorické a výrazové reakce. Ty až následně vedou ke vzniku emocí. Pro zjednodušení se dá tato teorie vyjádřit slavnou větou: Jsme smutní, protože pláčeme. Finzi tedy předpokládal, že když se pacienti nebudou schopni mračit, jejich nálada se zlepší.

Finzi aplikoval botox do čelního svalu depresivních pacientů. Dva měsíce po aplikaci většina z nich neměla depresivní příznaky. Jeho teorie byla ověřena i v následných studiích. Pozitivní efekt botoxové léčby potvrdili také samotní pacienti.

Co si myslíte o tvrzení, že výraz tváře ovlivňuje vznik emocí, a ne naopak?