Foto: Thinkstock.com

Jsme na vzestupu, nebo v pádu?

Nemáme potřebu vést dialog mezi dobrem a zlem. Chybí nám vzorec pro pěstování ducha. Chybí nám Bůh.

Jan Majer

Jan Majer
Šéfredaktor Psychologie.cz

Pavel Špatenka

Pavel Špatenka
Terapeut

16. 10. 2013

Když svět začne "bolet na duši", je to příležitost zkusit se na ten svět, na tu bolest i na tu duši poprvé podívat jinak. S Pavlem Špatenkou jsem se seznámil někdy před rokem a půl. Měl jsem trápení a povídání s ním mi pomáhalo. I přesto, že moje prkenná racionalita k jeho pojetí psyché pasuje asi jako pěst na oko. Abych něčemu mohl věřit, potřebuju to nejdřív pochopit. Ano, uvědomuju si ten paradox. Abych mohl nějakou myšlenku přijmout, potřebuju v ní nalézt logiku. Dotknout se něčeho hmatatelného. Mám spoustu otázek. Proto budeme v následujících týdnech vést sérii krátkých rozhovorů. Někdy se budeme pohybovat mezi nebem a zemí, jindy se zaměříme na praktické otázky každodenního života.

Pavle, občas mám záblesk, že trochu rozumím tvému pohledu na život. Přijde mi, že na jednu stranu svět a lidi v něm vidíš tak, že je všechno na svém místě, všechno v pořádku: tak to prostě je, ne jinak. Ale zároveň asi musíš současnou společnost, zvlášť v téhle zemi, vnímat jako děsivou noční můru…
Učím se vidět věci v jejich pravé podobě, Honzo. Tedy ne tak, jak by se mi to líbilo, ale tak, jak to doopravdy je. Když to tak vidíš, už není síla, která by ti říkala, že to má být jinak. Prostě to tak je. Možná to bude za okamžik jinak, ale teď je to tak. Takové vidění ti umožňuje vidět pomíjivost a získat k ní určitý postoj. Nejednoznačnost světa kolem nás, věčná proměnlivost, křehkost a protikladnost života v člověku vyvolává mocný strach, činí ho zranitelným a bezmocným. Vytváří v něm existenciální nejistoty všeho druhu a především ho mocně bolí na duši. Proto si vytváří iluze, které se mu snaží pravý stav věcí zahalit, zastřít a vytvořit na chvilku byť chatrný pocit jednoznačnosti - řekněme jednoty. A právě proto, že tyto iluze jsou pouhý klam, člověku pomalu dojde, že nemá cenu žít v sebeklamu. Že se musí vydat hledat pravdu. A kam jinam než do svého nitra. Nevidím svět jako děsivou noční můru, ale jako jeviště. Zrovna se na něm odehrává hra na nadbytek, uspokojování a já nevím co ještě. Nikde není psáno, že to tak bude věčně, že se věci nemohou proměnit. A ano, vídím, že společnost jako taková prochází jednoznačně úpadkem.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Emoce ve vztahu

Nechcete být protivní, ale ani předstírat spokojenost. Jak se projevovat autenticky?

17 min

Láska a nevědomí

Sexualita a spiritualita se jeví jako protiklady. Co mají tyto intimní aspekty našeho života společného?

9 min

Člověk se schizofrenií

Dnes žiju jako kdokoli jiný, stigma duševní nemoci mě ale stále tíží.

8 min

Vnitřní pranýř

Házíte s oblibou v myšlenkách špínu sami na sebe? Cesta ven existuje.

6 min

Léčba duše

Co psychoterapie zmůže a jak účinkuje? Přestaňme od ní čekat nemožné.

7 min

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

16. 10. 2013

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.