Někdy jsme v krizi sami. Existují ale i krize rodinné, krize skupinové a krize celospolečenské. My se nyní nacházíme dokonce v krizi celosvětové. Co to pro nás znamená? Nejen to, že ostatní s námi budou mít více trpělivosti a ochotu nás pochopit – protože zažívají něco podobného. Znamená to také to, že my můžeme mít větší ochotu vyslechnout je a pomoci jim. Co nám to přinese?

Otázka Co mi přinese pomoc druhým? vám možná bude znít egoisticky. Ale i altruismus, tedy konání ve prospěch druhých, je potřeba (nebo výkon) našeho ega. Ego nemůžeme zahodit a nedokážeme ho opustit. Ego je v životě naší podstatou (ne naprostou, ale důležitou) a my se je musíme naučit kultivovat. 

Cítit tedy radost z toho, že vykonám něco prospěšného pro druhého, je dobré, nikoli pokrytecké. Neoslabuje to altruismus našeho činu. Ukazuje to naopak, že jsme lidé se zdravě vyvinutým egem a svědomím. Protože s takovým egem (které bude při altruismu přinášet „sobeckou“ radost) budeme mít tendenci být ještě více altruističtí, že?

Altruismus tak jistě není egoistický ve významu sobecký, jen na sebe a svůj prospěch zaměřený, ale je určitě egoistický ve významu z ega pocházející a ego zasahující. To je potřeba si říci hned na začátku, abychom se nevznášeli v oblacích, ale stáli pevně na zemi.

Jak nám zaměření na druhé pomáhá překonávat vlastní krizi

Co nám tedy může pomoc druhým přinést? Kromě uvedené radosti mnoho dalších pozitivních pocitů:

• Cítíme se ohledně sebe dobře. Cítíme se jako dobří lidé, schopní pomoci. Naše sebevědomí a spokojenost stoupá. A tato změna pocitů nám samozřejmě pomůže i v naší vlastní situaci a naší odlišné krizi.
  
• Pokud se zaměříme na druhé a vidíme i jejich problémy, můžeme cítit, že v tom nejsme sami. Uvědomíme si sounáležitost s druhými lidmi, ale i prostý fakt, že podobné problémy (nebo dokonce těžší) řeší i mnozí lidé okolo. Že nejsme nevysvětlitelně tragicky stiženi pouze my.
  
• Když vidíme, jak druzí procházejí svými problémy, uvědomíme si také, že i oni je nezvládají a dělají chyby – a to může vést k naší větší toleranci vůči sobě a přijímání vlastních chyb v potýkání se s krizí.
  
• Když dokážeme druhému poradit nebo pomoci službou, velmi nám to pomáhá také nastolit tolik potřebný pocit kontroly, který krize ohrožuje. Dokážeme pomoci, jasně to vidíme.
  
• Někdy pomoc druhým může vést k úlevě i proto, že vidíme, že mnozí lidé jsou na tom podstatně hůře než my, a optikou jejich problémů najednou vidíme ty své jako méně podstatné. Určitě nikoho nevyzývám, aby pomáhal druhým jen z těchto důvodů „závisti naruby“, ale je dobré vědět, že i toto uvědomění (nadhled nad sebou, odstup od tíže svých problémů) je benefitem života zaměřeného nejen na sebe. A takové uvědomění je pak také doprovázeno jednak větší tolerancí a respektem k těm, kteří trpí více než já, jednak smysluplnějšími volbami i ve vlastním životě, opuštěním malicherností a hledáním hlubších hodnot.
• Doposud jsme byli spíše u pocitů. Ale dalším velkým ziskem z pomoci druhým jsou také informace, myšlenky a nápady. Druzí lidé nejsou (až na výjimky) pouze pasivní příjemci naší pomoci. Naši pomoc nám vracejí. Senior, kterému v době koronavirové krize můžete nakoupit, pomůže také vám – komunikuje s vámi, může vám poradit, může vidět vaše problémy z nadhledu životní zkušenosti nebo moudrosti, dané jeho věkem. Během zaměření na druhé lidi tak získáváme mnoho nových informací, tipů, vnímáme jejich odlišné životní příběhy a strategie, uvažujeme nad nimi, získáváme rady – a to vše nás může mimořádně obohacovat nejen ve smyslu nápadů pro řešení vlastní krize. To z nás skutečně a v hlubokém významu tohoto slova činí bohatší lidi.
• Třetí duševní mohutností, která je zaměřením na druhé lidi pozitivně ovlivněna, je naše pozornost. V kapitolách o kontrole mysli jsme si ukazovali, že je to právě pozornost, která nám – pokud ji dokážeme správně přiklánět – pomůže s obtížnými myšlenkami a pocity. Pokud pomáháme druhému nebo se zaměřujeme na jeho situaci a jeho témata, potom přirozeně opouštíme svůj svět a své problémy. Najednou nemyslíme jenom na sebe a své úzkosti – protože se soustředíme na někoho jiného. Udělá nám to dobře – nejen kvůli výše uvedeným faktorům, ale prostě i proto, že jsme někam dokázali odklonit svou pozornost.
  
• Naší pomocí a zaměřením se na druhé lidi budujeme sociální vztahy. Význam kvalitních vztahů pro naše duševní zdraví asi nemusím zdůrazňovat. Bohužel však často zapomínáme, že pro plnost a kvalitu života potřebujeme také různost vztahů – nikdy nebudeme žít kvalitní život, pokud se obklopíme pouze nejlepšími kamarády nebo vlastní rodinou a od ostatních se izolujeme. Potřebujeme zažívat smysluplné vztahy na všech důležitých úrovních: 1. partnerů, nejlepších přátel a rodiny, 2. kamarádů 3. známých a kolegů a 4. (poměrně) neznámých lidí – klientů, zákazníků, sousedů nebo lidí, kterým dobrovolnicky pomáháme. Teprve pokud se dokážeme vztahovat ke všem čtyřem skupinám a všechny čtyři oblasti v životě budujeme, můžeme mít jistotu, že nám v něm sociálně nic nechybí a že žijeme jako plné bytosti.
  

Malá a častá pomoc je nejdůležitější

Nezapomínejte tedy ve své nabídce pomoci ani na méně známé lidi (a už vůbec na přátele nebo vzdálenou pratetu). Pokud v tomto dílu hovoříme o pomoci a zaměření se na druhého, jistě nutně nemluvíme o heroických činech. Především v krizi je důležité umět odhadnout vlastní síly a nepřehánět to – ani s pomocí na úkor vlastního vyčerpání (nejsme‑li ve výjimečné situaci jako lékař v první linii péče a podobně).

Ale když hovoříme o pomoci, může stačit:

• že druhému zavolám nebo pošlu SMS
  
• napíšu milý vzkaz, pár vět, pozdrav svým obchodním přátelům
  
• zeptám se, jestli vzdálený příbuzný něco nepotřebuje
  
• vyslechnu stížnost neznámé paní na ulici a snažím se jí zvednout náladu
  
• usměju se na někoho cizího a pozdravím ho
  
• upeču bábovku sousedce nebo jí nabídnu pomoc s jakoukoli drobností
  
• umístím za dveře všem sousedům anonymně malou sladkost jako velikonoční koledu, jak to někdo udělal v našem domě
  

To vše jsou z naší strany poměrně nenáročné činnosti, které mohou mít na psychologické úrovni pro jejich příjemce stonásobně větší efekt, než bych jejich nenáročnost naznačovala. Nepodceňujte proto prosím ani (a především) podobnou malou, ale častou pomoc.

Kdo je v krizi nejvíce psychologicky ohrožen?

Nezapomínejme především na nejvíce ohrožené jedince. Musíme pomáhat nejen těm, kdo jsou krizí ohroženi objektivně a existenčně (senioři jsou nejvíce ohroženi zdravotně, lidé ve špatné sociální situaci jsou ohroženi finančně a podobně). Nesmíme zapomínat ani na ty, kdo jsou nejvíce ohroženi psychicky. Ti nemusí nutně patřit pouze do výše uvedené skupiny objektivně ohrožených lidí.

Kdo je krizí nejvíce ohrožen psychicky? Kromě těch, kdo jsou jakkoli objektivně a existenčně ohroženi, jsou to:

1. Lidé, kteří i před příchodem koronavirové epidemie pobývali v nějaké – třeba odlišné – formě krize nebo problémů, ke kterým nyní přibyla ještě krize koronavirová. Mohou to být lidé s dlouhodobou vztahovou krizí nebo v rozvodu, lidé, kterým zemřel někdo blízký, kteří nedávno onemocněli těžší chorobou nebo jejichž sociální či psychologická situace se jakkoli významně změnila.
   
2. Lidé, kteří už dříve ve své historii zažili nějakou formu závažnější duševní nestability, duševní poruchy, krize nebo zhroucení. Platí, že čím silnější taková nestabilita byla, čím více se opakovala a čím více je časově nedávná, tím větší je i riziko, že se u nich bude podobný či jiný negativní stav opakovat. Zvláštní a výrazně ohroženou skupinou jsou samozřejmě také současní psychiatričtí pacienti – s depresemi, zásadními úzkostmi, psychózami, závislostmi a dalšími duševními onemocněními.
   
3. Lidé, kteří nemají ve svém životě zásadní stabilizující prvek pro svou identitu – takovým prvkem může být stabilita rodinného zázemí, silného kruhu přátel, dobré podpory místní komunity, profesní identity, spirituálního ukotvení a podobně. Každý z nás tyto stabilizující síly nachází v trochu odlišné oblasti. Ale pokud někomu výrazně chybí (a ideálně nemá těchto oblastí několik), pak může být psychický průběh krize u něj dosti problematický. A pozor, takový člověk se nemusí v území identitární nestability pohybovat celoživotně. Často se stane, že někoho s obecně dobře vytvořenými stabilizujícími faktory zavane život do neukotvenosti díky náhlým vnitřním nebo vnějším změnám třeba jen přechodně a teprve nedávno… ale to rizikovost takového stavu pro průchod krizí určitě nesnižuje.

Promítněte si prosím v hlavě, zda někteří lidé z vašeho okolí nespadají do výše uvedených skupin. Pokud ano, zkuste jim nabídnout pomoc nebo jim občas zavolat. Pokud o to stojí, zůstaňte s nimi v kontaktu a snažte se k nim být co nejvíce ohleduplní, nápomocní a vstřícní. Nikdy nevíte (a dnes to platí dvojnásob), kdy stejné ohledy a stejnou pomoc budete sami potřebovat třeba právě od nich.

Nezapomínejte však ani na to, že je možné, že do některé z výše uvedených skupin patříte vy sami. Zvažte důkladně tuto možnost a nemávněte nad sebou rukou ještě předtím, než svou situaci prozkoumáte. Pokud tomu tak je, potom je to o důvod více být nyní k sobě ještě více tolerantní, ale zároveň obezřetný: tedy od začátku krize bez výjimky a poctivě nastolit všechna opatření, o kterých pojednává tento manuál, včetně zajištění dobré sociální podpory, dostatečného kontaktu a pomoci od ostatních směrem k vám.