Známe se roky, teď je ale jiná. Záludná, neupřímná. Není mi s ní dobře.
Po velké hádce se u nás rozhostilo ticho. Partner prý potřebuje čas. Cítím se trestaná.
K manželovi už nic necítím. Chci odejít, jsou tu ale dcery a přejí si zůstat.
Jak se vyhnout dalšímu kontaktu s lidmi, o které nestojím, a zbytečně je neranit?
Moje dětství bylo složité, mám strach, že nejsem v pořádku. Jaká je naděje na lepší život?
Intimita nám funguje, manžel ale přesto masturbuje. Vím, že je to normální. Proč mě to trápí?
Odmítl mou nabídku sblížení, pak se ho ale dotklo, že jsem se odmlčela. Nerozumím jeho chování.
Moje tvůrčí práce mě těšila, přítel ji ale vytrvale shazoval. Ztratila jsem se v tom.
Většina úsilí a obětí je v manželství na mé straně. I snaha o početí dítěte je moje starost.
Už pár let žiju s bipolární poruchou. Připadá mi, že se sama na sebe nemůžu spolehnout. Jaký má smysl žít dál?
Dcera se výrazně projevuje, má ráda pozornost, dělá si věci po svém. Jak citlivě rozvíjet takovou povahu?
Už se pokusil o sebevraždu. Bojím se, co s ním udělá zpráva o našem rozvodu.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.