V minulých dílech jsme se opakovaně zabývali tím, jak nás neplodné myšlení na budoucnost zbytečně zúzkostňuje. Nemyslete na budoucnost, kterou nemůžete změnit, říkali jsme si. Nyní ale toto tvrzení trochu upřesníme a zjemníme.

Správně by to totiž mělo být: Nemyslete na budoucnost, pokud už nedokážete na nic nového přijít, pokud promýšlíte své myšlenky stále dokola, pokud se nutíte budoucnost předpovídat – a nemáte k tomu dostatečné informace ani indicie.

To neznamená, že máme veškeré starosti o to, co bude zítra, prostě hodit za hlavu a žít nezodpovědně. Naopak, v současném životním stylu a současných volbách – obzvláště pokud jsme se už dostali za fázi úvodního šoku a dezorientace, které krizi zpočátku doprovázejí – je nutné přizpůsobovat svá rozhodnutí tomu, co se může stát a co dokážu (nikoli nedokážu) nyní rozumně předvídat.

Připravte se na budoucnost tím, co děláte nyní

Hned si to vysvětlíme: Je rozdíl mezi snahou věštit budoucnost omíláním myšlenek, které už k ničemu nevedou, a mezi rozumnou taktikou, jak se na budoucnost připravit. Připravit se na budoucnost znamená přijmout, že teď o ní nemohu příliš vědět, přesto ale zvážit rizika, která od ní hrozí, a ohodnotit jejich závažnost, pravděpodobnost a dopad.

Já vím, že se motáme v kruhu, že tuto závažnost a dopad nemůžete vyhodnotit právě proto, že nedokážete věštit budoucnost a nevíte, co přijde. To je pravda. Přesto ale mnoho můžete: Můžete použít selský rozum a být spíše předběžně opatrní. Můžete už nyní přijmout určitá rozhodnutí ohledně nejisté budoucnosti. Pokud se riziko nenaplní, můžete je vždy vrátit zpět. O čem konkrétně mluvím?

Pokud vám hrozí, že možná ztratíte práci nebo že se obor, ve kterém podnikáte, dostane do problémů, je už nyní čas přijmout alespoň některá předběžná opatření. Ta musí samozřejmě vycházet z vaší jedinečné situace, ale mohou zahrnovat třeba:

• Stanovení si velmi omezeného finančního limitu pro domácí výdaje. Tedy hodně šetřit. Kupovat levné potraviny (to neznamená honit se za slevovými akcemi, ale třeba upřednostnit jablko, brambory a čočku před ananasem, pralinkami a hovězím). Potlačit na chvíli své ego a touhu po (finančním) předvádění se. Nejet někam autem, ale na kole nebo pěšky. Přestěhovat se do místa, kde platíte výrazně levnější nájem, i když to není tak pohodlné nebo pěkné (není to přece napořád, krize nebude trvat věčně). Zrušit předplatné, dovolenou, pravidelné platby… které nejsou potřeba.
• Pokud podnikáte, můžete stanovit podobně úsporný rozpočet ve firmě nebo živnosti. Nedělat žádné investice. Hledat, kde můžete výrazně uspořit, i kdyby to znamenalo přechodné mírné snížení kvality vašich služeb. Vzít projekt, do kterého se vám dříve nechtělo, ale který vám přinese dostatek práce nebo zákazníků.

Vypracujte krizové plány

Součástí podobných opatření je také příprava krizových plánů. Krizový plán mi říká, „co bych dělal, kdyby“. Hned na začátku je potřeba zdůraznit také to, co krizový plán určitě není: Není to nekonečné přemýšlení nad tím, co se může stát, a neustálé projíždění těchto fantazií v hlavě. Je to třeba jedna hodina, kterou věnuji následující činnosti:

1. Vezměte si tužku a papír. Ty jsou v oblasti sebepoznání už naším osvědčeným nejlepším přítelem: Zabrání neplodnému opakovanému přemítání nad tím, co už jste si zapsali, a umožní vám to nejpodstatnější – kvalitně myslet. Pište si mezistupně svých myšlenek. Škrtejte, co není dobré nebo co je pošetilé. Napište lepší verzi.

2. Vypište si všechna rizika, která vám nyní v souvislosti s krizí nebo dalšími událostmi ve vašem životě reálně hrozí (ztráta práce, finanční krize, rozchod, onemocnění, onemocnění někoho z rodiny). Nikoli tedy všechna rizika, která dokážete vymyslet. Není to cvičení na kreativitu, ale sepsání závěrů selského rozumu. Na druhou stranu ale neutíkejte před svými strachy tím, že si budete říkat, že „nic nehrozí“. Buďte přiměření. Projděte při tom všechny životní oblasti (role), jak jsme si je definovali dříve.

3. Ke každé takové situaci nyní v klidu, bez tlaku a zbytečných emocí vymyslete nejlepší řešení a opatření, která byste učinili v případě, že by se toto riziko naplnilo. Neboli: Co byste dělali? Co by bylo potřeba zařídit? Na koho byste se obrátili? Kdo by vám asi pomohl? Takové scénáře tedy mají vždy zahrnovat jednak vaše aktivity, jednak seznam druhých lidí a dalších zdrojů či institucí, na které se můžete v takové situaci obrátit a které vám v jakémkoli aspektu této situace dokážou pomoci. Pamatujte na připomínku předchozího dílu: V krizi nezůstávejte sami!

4. Nehodnoťte v těchto opatřeních to, jak by to bylo „nepříjemné“. Krize je z definice vždy nepříjemná: proto ostatně píšete krizový scénář, abyste si alespoň trochu pomohli. Akceptujte, že jednotlivá opatření nebudou snadná, a zaměřte se na jejich racionální stránku: Co pravděpodobně pomůže? Co je realizovatelné? Co je jen má nereálná fantazie?

5. Pro každé riziko, které jste si vypsali výše, najděte ideálně více možností – tedy myslete i na to, co jiného by se dalo dělat, kdyby jedno konkrétní opatření selhalo. Příklady:

• Ztráta práce: radikálně omezit výdaje, přestěhovat se, poprosit tchána o půjčku, rychle si najít brigádu, jít okamžitě na úřad práce, domluvit si, že mohu vypomáhat u kamaráda, který podniká… A nyní se ptejte dále: Co bych dělal, kdyby ani toto nedopadlo dobře? A tím se dostanete k alternativám a dalším nápadům. Můžete si vytvořit „pavouka“ takových možností. Samozřejmě nepřehánějte to – pokračujte jen tak dlouho, dokud je to užitečné. Není to cvičení kreativity a nemusíte mít vypsaných dvacet možností, kde byste hledali práci. Nalézt ale tři různé alternativy je myslím dobré. (Pokud bych nenašel brigádu ve svém oboru, šel bych doplňovat zboží do supermarketu, oprášil bych své staré řemeslo…).
• Rozchod, rozpad vztahu: Kam bych šel bydlet? Jak situaci v tu chvíli nezhoršit? O čem v takové chvíli s partnerkou vůbec nekomunikovat (co je citlivé a musí počkat, až si věci sednou)? Kde bych pro případ emočních obtíží našel mediační nebo psychologickou pomoc? Jaké konkrétně instituce nebo odborníci fungují v mém okolí (vypíšu si seznam). Kdo z mých přátel by mě psychicky podržel? Kdo by mě přechodně ubytoval?
• Pro případ vašeho onemocnění: Co je potřeba mít v takovou chvíli zařízeno? Kdo by se mi staral o květiny v bytě? Koho bych poprosil o finanční pomoc? Kdo by mi krmil papouška?

6. A v poslední fázi tohoto rozvažování se nyní zamyslete, co z těchto opatření je dobré začít dělat už nyní, abych svůj stav v této oblasti nezhoršoval nebo zvětšil pravděpodobnost, že uvedená krize nenastane nebo že pokud nastane, projdu jí snáze.

• Pro případ ztráty práce to může být rozhodnutí šetřit a přestěhovat se do levnějšího bydlení už nyní (i když nevím, jestli práci skutečně ztratím), začít si už nyní oprašovat starý obor, kterému jsem se kdysi věnoval, a něco si zopakovat, obvolat staré kolegy… Může to být ale také rozhodnutí nevstupovat do (zbytečných) konfliktů se šéfem, které by mohly ústit v mé propuštění.
• Pro případ rozchodu to může být: Omezit konfliktogenní situace (nebavit se o některých tématech), nepořizovat žádný společný majetek, přistoupit na část požadavků partnerky, které se mi dříve nelíbily, trávit část času o samotě, abych se uklidnil a nezhoršoval současnou vztahovou krizi a tak podobně.

7. Vše uvedené si jednoduše a přehledně někam zapište. Opatření pro současnost si přepište do svého plánu dne/týdne a zbytek zavřete a schovejte.

Znovu opakuji: Nejedná se o cvičení v nekonečných katastrofických představách. Je to hodinka, kterou věnujete tomu, že si sepíšete vše, co hrozí (pokud něco hrozí). Určitě to nebude deset katastrof, ale možná jedno nebo tři rizika, která ve svém životě nyní vnímáte. A tato rizika analyzujete, sepíšete si účinná opatření, aktivity, které budete moci tehdy (jednou, pokud toto přijde) udělat, a instituce a druhé lidi, které budete moci oslovit. A z nich případně vyberete některá pravidla nebo rozhodnutí, které je dobré realizovat už nyní. To je vše. V tuto chvíli krizové scénáře zavřete a už se k nim nevracíte. Nebo pouze jednou za (delší) čas.

Dvojitý efekt krizových plánů

Stejným způsobem, jaký jsme si popsali výše, postupuje (nebo by měla postupovat) každá dobrá firma. V podniku by měli mít vypracované kontingenční plány pro případ neštěstí, požáru, krádeže, zranění zaměstnance, ale i náhlého úbytku zákazníků nebo poruchy ve výrobě. Pokud má společnost tyto postupy připraveny dopředu, usnadňuje to manažerské rozhodnutí v budoucím okamžiku, když daná krizová situace skutečně nastane.

Třeba v případě požáru je taková příprava extrémně důležitá, ze zákona povinná a všem asi zjevná. Ve chvíli požáru není nejlepší příležitost začít se (kvalitně) zamýšlet, co je nejvíce potřeba. V tuto chvíli je dobré (a často jediné možné) jen automaticky a rychle následovat kdysi stanovené body: Zachraňuji lidi, pak zachraňuji zvířata, pak zachraňuji dokumenty, teprve potom zachraňuji konkrétní věci z firemního majetku a podobně.

Druhý efekt kontingenčních plánů je ten, že firma díky tomu, že myslí na možná rizika, už nyní ve svých rozhodnutích může učinit něco, čím tato rizika sníží: vybuduje protipožární přepážky, dokumenty dá na jedno (méně hořlavé) místo nebo je digitalizuje v cloudu, v prodejní strategii bude dbát na lepší diverzifikaci zákazníků, bude pečlivěji školit zaměstnance v bezpečnosti práce a podobně.

I v našich každodenních životech můžeme využít přesně stejného postupu se stejným dvojitým efektem – snížení rizika v případě, že tato událost nastane, i snížení samotného rizika, že nastane.

Vědět, že si poradím, i když ještě nevím s čím

Jaký je pak další psychologický význam takové přípravy? Může zvýšit pocit kontroly nad naším životem a to je v období krize zcela zásadní faktor, který rozhoduje o naší stabilitě a schopnosti krizi zvládnout. Jsme mentálně připraveni (i na eventuality, které pravděpodobně nenastanou), můžeme se tak cítit méně ohroženi. Protože víme, že situace má řešení, i když není snadné. A že dokonce něco můžeme dělat i nyní, abychom budoucnost nezhoršovali nebo snižovali dopad toho, co může přijít.

Jedná se tedy o důležité kroky, ve kterých můžeme nalézt naději nebo vnitřní ujištění, že ať bude budoucnost jakákoli, nakonec to nějak zvládneme. A není lepší zdroj životní jistoty a spokojenosti než důvěra v to, že si dokážu poradit s tím, co přijde, i když nevím, co to bude. Krizové scénáře jsou cestou, jak si v tomto umění zásadně pomoci.