Letní seminář:  Tři dny pohybu a relaxace
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Proč není moudré si nadávat

Nejednejte a nemluvte pod vlivem emocí. Neubližovat sobě ani ostatním se vyplatí.

Ze seriálu: Sebevědomí

Když se o sobě nepěkně vyjádříme, dochází k uvolnění napětí. Pojďme se zamyslet, jak v takové chvíli naše slova ovlivňují naše pocity a co to dlouhodobě dělá s naším sebevědomím.

Když je nám špatně, chceme se okamžitě cítit lépe. Pochopitelně. Rychlé řešení ale nemusí být vždy to nejlepší. Když se nám něco nepovede, ulevíme si nadávkou na sebe, na ostatní. Myslíme se, že jsme tak nepohodlný pocit hodili do koše. Otázkou je, kam se umístí.

Pokud došlo k ventilaci napětí a nikdo nepřišel k újmě, je vše v pořádku. Problém nastává, když negativním pojmenováním systematicky shazujeme sami sebe nebo někoho v našem okolí.

Když se o sobě nepěkně vyjádříme, dochází k uvolnění napětí. Chceme u okolí vzbudit příznivý dojem, napravit si často domněle poškozenou reputaci. Sami sebe shodíme a ubereme si dobrovolně část vlastní sebehodnoty. Co nás k tomu vede? A kam to vede?

V našem jednání přece nebyl úmysl něco pokazit. Nikdo po nás nežádá, abychom se okamžitě potrestali nadávkou. Chyby dělá každý. Pokud by to někdo na nás vyžadoval, byl by to člověk, který potřebuje druhého ponižovat a není s ním něco v pořádku. Když v takovém vztahu zůstáváme a takovému požadavku z nejrůznějších důvodu vyhovíme, pak také s námi není něco v pořádku.

Síla slov

Zaměřme se nyní na případy, kdy si takto „pěkně“ říkáme sami. Negativním oslovováním sebe sama tak živíme komplexy, které mohou být překážkou našeho zdravého vědomí sebe sama. V naší řeči již zdomácnělý pojem komplexu pochází od Carla Gustava Junga. Otázce sebevědomí a mechanismům komplexů ovlivňujících naše sebevědomí, především komplexu méněcennosti, se věnoval Alfred Adler.

Slova mají sílu. Řečí pojmenováváme skutečnost kolem sebe i to, co se děje v nás. Tomu věříme a podle toho pak také jednáme. Nesprávným nebo nepřesným pojmenováním nás či toho, co se děje, si vytváříme jakousi pochybnou přidanou hodnotu, metarovinu našich projekcí. Je to jako kdybychom si z obchodu přinesli spoustu věcí, které nechceme a které jsou prošlé či přímo zkažené.

My sami jsme budovatelé svého sebepojetí. Negativním oslovením fixujeme sebe jako bytost, která nestojí za nic. Podle toho, jaký obraz o sobě máme, se také cítíme. Dáváme-li si často nepěkná jména, vytváříme si tak sami sebeobraz, ke kterému se vědomě či nevědomě neustále vztahujeme.

Někdy v zápalu sypání popela na hlavu rozšíříme svůj záběr (někdo tuto fázi rovnou přeskočíme) a přeneseme negace ven. Vytváříme si tak svět, ve kterém žijeme a nechápeme, že to ostatní nevidí! To nás může přivádět k postojům odrážejícím zmatek a pocity nepochopení okolím až po vztek či zoufalství.

Jak se očistit

Cesta není v ironii ani v násilném pozitivním přístupu. Ten by vyzněl nepřirozeně. Když se nám něco nepovede, dojde k situaci, která by běžně skončila pojmenováním z oblasti zvířecí říše nebo diferenciální diagnózou při vrozené nízké inteligenci, nyní označované jako mentální retardace. Zkusme zůstat chvíli u sebe, u svého pocitu. Neutíkat, nezbavovat se ho, prožít si ho naplno.

Jedna z možností, jak s emocemi nakládat, je buddhistický koncept nezúčastněného pozorovatele. Znamená to nechat emoci proplynout kolem sebe a pozorovat ji. Účinnost tohoto postupu může potvrdit jen praxe.

Využívejte celý web.

Předplatné

Emoce je jako vlna: jakmile se objeví, narůstá, až dosáhne svého vrcholu, a pak postupně opadá. Prožijeme si tak vyhození z našeho středu a postupný návrat do něj. Když emoce odplyne, zbude po ní paměťová stopa. V našem prožívání už není, máme pocit, jako by se ani nestala. Zdržíme-li se jednání pod vlivem negativní emoce, neublížili jsme sobě ani ostatním.

Nevyčítejme si, co se nepovedlo. Zkusme to prostě příště udělat jinak. Díky této metodě můžeme přežít nástrahy všedního dne, respektive zpracovat naši emoční reakci na ně, aniž bychom ji nezpracovanou poslali kamsi do podvědomí, kde se může přidat k dalším „kamarádům“ – emocím nahromaděným z dřívějška. To spolehlivě poslouží leda k fixaci komplexů, které nám překážejí žít naplno, využívat svoje schopnosti a talenty.

Jak si tedy poradit s emocemi? Prožít, pochopit a přijmout. Umět přijmout sebe i ve chvíli, kdy se něco nepodaří.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Nenechte se unést

V návalu emocí řekneme nebo uděláme něco, čeho vzápětí litujeme. Jak emoční únosy zvládat?

19 min

Rozchod s psychopatkou

K rozchodu dochází po sérii konfliktů. Jednoho dne se smíření nedostaví.

6 min

Vnitřní kritik

Odkud se vzal ten hlas, který vám neustále říká, že všechno děláte špatně?

10 min

Jak mluvit s dětmi

Proč děti kladou pořád dokola stejnou otázku a odkdy umí rozlišit mezi realitou a fantazií?

19 min

Vědomý vztah

Je možné zůstat v páru sám sebou?

4 min

Otevřít audio sekci
Sebevědomí
Seriál

Sebevědomí vyrůstá z poznání a přijetí své hodnoty. Seriál o tom, jak se sebevědomí formuje a co si počít, pokud se nám ho nedostává.

Více autorů

  • Štěstí