18. 6. 2024
Stejně jako krvácíme, když je narušena integrita kůže, pláč přichází tehdy, když se naruší naše integrita duševní. Důvody bývají různé a velmi individuální. Proto je zcestné posuzovat druhé podle toho, co je rozpláče, a komentovat to jako maličkost, hloupost. Za krvácení nás nikdo neodsoudí, za pláč bohužel často ano. Přitom je to zcela přirozený lidský projev, stejně jako například smích. Není na něm nic odsouzeníhodného nebo špatného a není třeba se mu bránit. Jde o vnější vyjádření našich emocí, toho, že se s námi něco děje.
Většina z nás byla vychovaná s tím, že plakat se nemá. A tak se v řadě situací snažíme pláči zabránit, potlačit ho nebo si ho alespoň nechat do soukromí. Dokonce v rámci terapie se klienti často za pláč omlouvají, připadají si nepatřičně. Kde jinde si ho však dovolit? Pláč usnadňuje emoční vyjádření a často přináší také úlevu.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné